Zajímavosti z dílny CETRAT

Hlavní stránka Muzeum a pamětní síň Sigmunda Freuda v Příboře Muzeum z domova Zajímavosti z dílny CETRAT

Z příborských sbírek Muzea Novojičínska - pomůcky k rozdělávání ohně; 7. 4. 2020 

V historických sbírkách Muzea v Příboře, které je dnes součástí Muzea Novojičínska se dochovalo několik zajímavých artefaktů spjatých s rozděláváním ohně v minulosti. Ty jsou spjaty především technikou křesání, která se nouzově uplatnila ve středoevropském prostoru ještě v krizovém období první světové války. K tomuto účelu se většinou používala ocílka a křesací kámen. V tradičním prostředí bývala ocílka často součástí malého zavíracího nože. V příborském depozitáři se nachzí cenné křesadlo, které pochází se starých sběrů původního příborského městského muzea. Bohužel informací k němu mnoho nemáme a v přírůstkové knize je uveden pouze tento text:Zapalovač - revolverový, na křesací kámen a houbu (hubaň).“ Druhou sbírkovou položkou dokládající historickou techniku rozdělávání ohně je takzvaný „troudník“. I ten pochází z majetku Musejní jednoty v Příboře. U něj bylo zapsáno: „Troudník, originál, sloužil k uložení troudu, křesiva a sirek. Troud je nedokonale spálené lněné plátno a snadno se vykřesnutou jiskrou vznítí. Od doutnajícího troudu zapálí se sirka, od té pak štípa. Od té se pak snadno zapálily smolnáky (pryskyřičné borové dřevo)a od těch ostatní dříví."  Sirky, které tvoří součást troudníku, byly zhotoveny namáčením silných třísek v rozehřáté síře. S těmito sirkami nebylo možné škrtat, ale šlo s nimi snadno rozdělat oheň od doutnajícího troudu.

https://www.youtube.com/watch?v=j5xWx3T84Ww

Autor textu: Václav Michalička
Foto: Petra Vidomusová
Výrobky: CETRAT Příbor

  

Obuv zhotovená vázáním na formě ze soukenných či filcových pásků; 27. 3. 2020

Prostředí lidové kultury dokázalo velmi dobře využívat zbytkový či odpadový materiál a pracovat účelně s principy recyklace. Dokladem tohoto přístupu je například svébytná obuv zhotovovaná v minulosti technikou vázání ze soukenných či filcových pásků. Soukenné pásky se získávaly rozstříháním starých již nenošených kabátů a filcové z odpadových okrajků vznikajících pří výrobě plstěných klobouků. Výroba z okrajků střech klobouků byla rozšířena zejména v okolí velkých kloboučnických provozoven. Zhotovováním se zabývali lidé především z chudších vrstev a to za použití pouze několika málo nástrojů.

Tato výroba v dnešní době již zanikla a na příborské pobočce Muzea Novojičínska (CETRAT Příbor) byla provedena rekonstrukce několika technologických postupů vázání papučí na formě používaných zejména v oblasti severovýchodní Moravy.

Z kruhu okrajku se odstřihly dlouhé proužky. Na kopyto se natáhla osnova, kdy výrobci využívali několik základních způsobů provedení. Fixace prováděli pomocí hřebíčků. Jednotlivé proužky se k sobě přišívaly, tak aby šev případně netlačil na noze. Po natažení osnovy následovalo zaplétání. Proužky se proplétaly osnovou a tak vznikal charakteristický kostkovaný vzor. Proplétání bylo velice namáhavé. Výrobci si pomáhali při podebírání osnovních proužků vhodným, nejlépe kovovým, nástrojem. Prostřídáváním barevných proužků vznikaly skutečně pestré kombinace. Papuče ze staršího období byly laděny do tmavších barev. Lemování se provádělo kožešinou i kusem látky.

Papuče se mohly doplnit také vložkou z tuhého papíru s našitým režným plátnem. Na chodidle bývaly většinou zpevňovány dvojitým průpletem. Také se opatřovaly různými typy textilních i kožených podrážek. Vyšší kotníkové papuče bývaly vyplněny podšívkou (takzvaným futrem). Tou se obalilo kopyto ještě před natažením osnovy a samotným proplétáním. Podšívku tvořily  různé typů tkanin vyplněné ovčí vlnou i husím peřím. Také se na podšívku často upotřebily staré svetry.

https://www.youtube.com/watch?v=5nmvY3PFvXE

Autor textu: Václav Michalička
Foto: Petra Vidomusová
Výrobky: CETRAT Příbor

  

 

 

 

Zapiastková technika; 24. 3. 2020

Mnohé principy ochrany lidského těla a zdraví v minulosti můžeme hojně nalézt i v lidovém prostředí. V současné době je aktuální ochrana před nákazou. Různé druhy nákaz samozřejmě trápily a děsily i naše předky. Důležitá ovšem byla i ochrana před poraněním a úrazy. V horském prostředí Západních Karpat byla rozšířena svébytná textilní technika označovaná jako „zapiastková“. Jednalo se o vytváření velice pevné vazby z nití, která umožňovala chránit některé části těla. Osnovu většinou tvořila pevná konopná nebo lněná příze, která se proplétala ovčí vlnou. Aby byl výrobek co nejvíce účelný a chránil i před chladem a nepříznivým počasím, používali horalé odolnou hrubou vlnu ovcí, které se chovaly na horských salaších (plemeno valaška). Tato vlna byla stáčena do tlustých pevných nití a před předením se rozvolňovala většinou pouze v prstech. Používala se nepraná, aby zůstaly zachovány vlastnosti zaručující její odolnost. Tímto způsobem se vyráběly především ochranné rukavice, návleky (zapiastky) a čepice. Technika byla využívaná i pro zhotovování obuvi, kdy se do ovčí vlny pro zvýšení pevnosti přidávaly také prasečí štětiny. Takováto obuv vhodná do horského terénu se opatřovala podrážkou z hrubého sukna a k nohám se mohla připevňovat vlněnými šňůrami.
„Zapiastková“ technika je pletení na formě využívající dvě soustavy nití - osnovu a útek. Do osnovy jsou souběžně vlétány dvě útkové nitě. Pro práci je potřeba mít formu, která předurčuje výsledný tvar a na níž je natažena osnova.

Autor textu: Václav Michalička
Foto: Petra Vidomusová
Výrobky: CETRAT Příbor

https://www.youtube.com/watch?v=NKsKDd1zmZI

   

Vaření žaludové kávy; 18. 3. 2020

V krizových situacích lidé vždy plně využívali přírodní zdroje a to ve všech obdobích od středověku až po 20. století. V době nedostatku potravin příroda nabízela skutečně značné množství alternativ. Bohatým zdrojem živin byly například žaludy. Ty sloužily nejen pro výkrm prasat, ale lidé z nich připravovali rozmanité pokrmy od pražených žaludů, přes kaše a placky z žaludové mouky až po žaludovou kávu či pivo. Pro přípravu žaludové kávy je potřeba oloupané žaludy několikrát louhovat v teplé vodě, aby byla odstraněna hořkost. Při posledním louhování necháme vyvařit vodu a žaludy jemně upražíme. Následně žaludy rozdrtíme tak, aby výsledek připomínal namletou kávu. Zaléváme horkou vodou a dle chuti regulujeme množství žaludového prášku a přidáváme med nebo i mléko. V krátkém videu je ukázaná příprava žaludové kávy v případě přerušení elektrické energie a dodávky plynu.

https://www.youtube.com/channel/UCSWtSzU5-aHkE5OPcasFv2Q

Rouška z troudnatce kopytovitého (choroše); 17. 3. 2020

Člověk se po dobu své existence dokázal přizpůsobit mnoha náročným podmínkám a především zvládl využívat v maximální míře téměř vše, co ho obklopovalo. Nepostradatelné bylo značné množství přírodních materiálu. Jedním z těch dnes jich zapomenutých je troudnatec kopytovitý lidově zvaný choroš. Z vatovité dužiny, kterou obsahuje, se vyráběly v minulosti nepostradatelné zápalné hubky a také například oděvní součástky či účinné těsnění spár dřevěných lodí. Své uplatnění tato dužina z troudnatce kopytovitého našla také v lidovém léčitelství i středověkém a raněnovověkém lékařství (pod názvem Fungus chirurgorum), kdy se používala jako účinný prostředek pro zastavení krvácení. V evropském lidovém prostředí, ale také u mimoevropských archaických kultur se pomocí chorošové dužiny léčily hnisavé rány. V období druhé světové války, kdy byl velký nedostatek surovin i produktů, se dokonce uvažovalo využít zkušeností tradičních valašských výrobců, kteří dokázali zhotovit z chorošů nejen účelné pokrývky hlavy, ale také specifickou obuv. Ti měli z nich vyrábět nemocniční obuv – tedy jakési hygienické návleky. V naší experimentální dílně „Centra tradičních technologií v Příboře“ jsme na základě těchto historických zkušeností zhotovili experimentálně roušku z dužiny troudnatce kopytovitého. Je krásná, pohodlná, ale samozřejmě nevíme na kolik je účinná. Má být především jakýmsi upozorněním na skutečně širokou škálu dovednosti a znalostí našich předků, které nejen v těžkých časech mohou být inspirací pro nás pro všechny.

Autor textu: Václav Michalička

Foto: Petra Vidomusová

 

 


Muzejní zajímavosti!

Městské opevnění a boje o NJGalerie osobností města Nového JičínaMehofferLev oděný v purpuruMuž tisíce trikůHrad a panství Starý Jičín
Propagační tiskovinaTramping na PříborskuZa svoboduVlastivědný sborník Novojičínska700 let města Nového Jičína

Jak k nám?

RSS kanál  |  XML Sitemap  |  Mapa webu  |  Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2020

© 2013-2018, Muzeum Novojičínska (v2)