Prostředí lidové kultury dokázalo velmi dobře využívat zbytkový či odpadový materiál a pracovat účelně s principy recyklace. Dokladem tohoto přístupu je například svébytná obuv zhotovovaná v minulosti technikou vázání ze soukenných či filcových pásků. Soukenné pásky se získávaly rozstříháním starých již nenošených kabátů a filcové z odpadových okrajků vznikajících pří výrobě plstěných klobouků.
Zapiastková technika
Mnohé principy ochrany lidského těla a zdraví v minulosti můžeme hojně nalézt i v lidovém prostředí. V současné době je aktuální ochrana před nákazou. Různé druhy nákaz samozřejmě trápily a děsily i naše předky. Důležitá ovšem byla i ochrana před poraněním a úrazy. V horském prostředí Západních Karpat byla rozšířena svébytná textilní technika označovaná jako „zapiastková“.
Vaření žaludové kávy
V krizových situacích lidé vždy plně využívali přírodní zdroje a to ve všech obdobích od středověku až po 20. století. V době nedostatku potravin příroda nabízela skutečně značné množství alternativ. Bohatým zdrojem živin byly například žaludy. Ty sloužily nejen pro výkrm prasat, ale lidé z nich připravovali rozmanité pokrmy od pražených žaludů, přes kaše a placky z žaludové mouky až po žaludovou kávu či pivo.
Rouška z troudnatce kopytovitého (choroše)
Člověk se po dobu své existence dokázal přizpůsobit mnoha náročným podmínkám a především zvládl využívat v maximální míře téměř vše, co ho obklopovalo. Nepostradatelné bylo značné množství přírodních materiálu. Jedním z těch dnes jich zapomenutých je troudnatec kopytovitý lidově zvaný choroš. Z vatovité dužiny, kterou obsahuje, se vyráběly v minulosti nepostradatelné zápalné hubky a také například oděvní součástky či účinné těsnění spár dřevěných lodí.