DOBŘE UTAJENÁ SVATBA

Hlavní stránka Zámek Kunín Aktuální akce DOBŘE UTAJENÁ SVATBA

středa 7. března 2018

DOBŘE UTAJENÁ SVATBA Na zámku v Kuníně připravujeme knihu, která bude ohlédnutím za 20 léty práce zde na zámku. Vídeňské archivy a především rodinný archiv Harrachů nyní vydávají své poklady. Věděli jste, že svatba hraběnky Walburgy se odehrála INKOGNITO ?


Malá cedulka, uložená mezi stovkami kartonů a písemností této rodiny, hlásá, že říšský hrabě Xaver Harrach z Rohrau, rytíř řádu Marie Terezie, císařský komoří, polní podmaršál, velící generál v Lombardii, majitel pěšího pluku a jeho manželka Marie Rebeka Harrachová, rozená říšská hraběnka z Hohenemsu dávají oznámení o nastávající svatbě jejich dcery hraběnky Walburgy Harrachové s říšským Truchsessem hrabětem Klementem z Zeil-Zeilu a Trauchburgu, císařským komořím a hejtmanem pěšího pluku Caprara. Manželský slib a požehnání knězem se uskuteční inkognito, bez udání místa a data. Jak víme z rubové strany, oznámení bylo doručováno domácím služebníkem rodiny Harrachů.
 
Začněme od počátku. Po ruce máme bohaté vlastnoruční zápisky hraběte Klementa Aloise z Truchsess-Zeilu (1753 - 1817). Lépe řečeno, k dispozici je v polovině 19. století měl dvorní rada rytíř Josef von Bergmann (1796 - 1872), rodák z Voralsberska, který se jako první začal zaobírat historií slavného rodu říšských hrabat z Hohenemsu a také jeho poslední členky hraběnky Walburgy. Dozvíme se, že mladý hrabě, poté co s bratry podnikl kavalírskou cestu do Nizozemí, Holandska, a Paříže, vstoupil roku 1777 na Moravě do pěšího pluku hraběte Xavera Harracha. Nejprve jako kadet, ale o pět měsíců později byl již povýšen na nadporučíka a po vojenském soustředění u Brna byl hrabětem Harrachem pozván na návštěvu do jeho zámků v Bystrém a v Kuníně.
 
Zápisky hraběte dnes bohužel k dispozici nemáme, v dobovém tisku jsme však informováni, že se vojenský tábor rozkládal v blízkosti Tuřan. 20. září odpoledne zde za velkého zájmu diváků (hovoří se o polovině obyvatelů Brna) dorazil samotný císař Josef II. Doprovázel ho jeho mladší bratr arcivévoda Maxmilián, švagr vévoda Albert Sasko-Těšínský, polní maršál Lacy, polní zbrojmistr Laudon a další generálové. Cvičilo se denně, dopoledne i odpoledne, jednotlivé pluky, někdy i více pluků najednou v kombinaci s jízdním plukem či granátníky. Po dva dny (24. a 29. září) pak vybraná cvičení předváděl před panovníkem celý vojenský sbor. Vojenská cvičení ustala pouze na den svatého Václava. Císař tehdy navštívil nově zřízený špitál na Špilberku a nechal mezi nemocné rozdat 42 dukátů. Každý den bylo k císařské tabuli zváno na 6 až 8 hejtmanů přítomných pluků, každý můž od feldvébla nahoru dostal dvojitou odměnu, císařský pluk pak obdržel darem 160 zlatých.
 
Mladý hrabě se s plukem také účastnil tažení během bramborové války. Když byl hrabě Harrach jmenován velícím generálem v Lombardii (dále se dozvíme, že to bylo na počátku května roku 1779), začal se Klement ucházet o ruku jeho jediné dcery Walburgy. V přítomnosti hraběte Harracha a generálmajora hraběte Václava Colloreda (1738 - 1822) jej zastihneme 18. července 1779 na zámku v Bystrém jako svědka na dvojité svatbě sester Billerových z Brna se správcem zámku Bernbalkem a chirurgem Harrachova pluku Zeitheimem.
 
Svatební smlouva mezi snoubenci byla uzavřena ve Vídni 10. září 1779. Také ona je dnes uložena v Harrachovském archiv. Rodiče nevěsty se manželovi zavázali přinést věnem 3000 zlatých, které na místo ženicha (který byl kadetem domu a tedy jako mladší ze synů bez vlastního jmění) převzal jeho otec, který zároveň složil 6000 zlatých. Otec manžela se zavázal rovněž k jitřnímu daru manželce ve výši 2000 zlatých, ze strany rodičů nevěsty pak následoval dar 2000 zlatých a dalších 1000 na vydržování jejích sloužících, vždy ve čtvrtletních termínech. Rodiče nevěsty se zavázali přispívat rovněž ženichovi k navýšení jeho příjmů a vydržování jeho sloužících ročně částkou 1200 zlatých, která zase měla následovat ve čtvrtrletních termínech. Po ženichovi a jeho rodičících nebylo nicméně požadováno vdovské zabezpečení nevěsty, protože ta se po smrti rodičů stávala dědičkou jejich celého majetku. V případě úmrtí nevěsty se její rodiče zavázali, že ať již manželovi zanechá nebo nezanechá potomky, darovat ženichovi 50 000 zlatých. Ženich se dále zavázal, že to, co za svého života zdědí nebo obdrží, bude se svou ženou sdílet nedílně, po jeho úmrtí však, pokud manželka zůstane ve vdovském stavu, bude jeho podíl přepsán na ni, a to na tak dlouho, jak dlouho v tomto stavu zůstane. Po změně stavu měl však majetek připadnout dětem.
 
O dva dny později, 12. září 1779, došlo k utajené svatbě. Životopisec Josef Bergmann uvedl, že ke sňatku došlo v Enzersdorfu u Vídně. Ve skutečnosti se jedná o Inzersdorf, který je dnes součástí 23. okresu Vídně, kde se nacházel zámek rodiny Harrachů. Zámek však dnes již nestojí. Na konci války byl zničen bombarodáváním a později odstaněn. Tehdy jej vlastnila teta nevěsty, hraběnka Rosa Harrachová (1721 - 1785), jedna z nejuznávanějších žen celé Vídně. Byla již tehdy vdovou, její manžel (a zároveń strýc) hrabě Ferdinand Bonaventura II. Harrach (1708 - 1778) zemřel na konci ledna roku 1778. Také on byl uznávanou osobností Vídně, pověstný svou dobromyslností a humanitou, s reputací bohatého dvořana, vedoucího skvostný dům, jehož největším magnetem však byla manželka Rosa. K jejím ctitelům náležel ještě v závěru jejího života samotný císař Josef II. Manželům Klementovi a Walburze požehnal ženichův mladší bratr Kryštof Zikmund hrabě z Truchsess-Zeilu (1754 - 1814), tehdy kanovník v Kolíně nad Rýnem (pozdější kníže-biskup v Chiemsee a podporovatel Mozarta), a za svědky byli vybráni nevěstin strýc Arnošt Kvido hrabě Harrach (1723 - 1783) a jeho nejstarší syn Jan Nepomuk (1756 - 1829).
 
Na rodinu nyní čekal odjezd do Milána, kde hrabě Xaver zastával funkci vojenského velitele Lombardie. Jeho jmenování následovalo po neočekávaném úmrtí polního maršála hraběte Fridricha Wieda (1712 - 1779), předtím mnohaletého velícího generála v Čechách, který však zemřel již v únoru 1779. Zemřel sotva dorazil do Milána a stačil se ujmout svéhoho úřadu .... Jmenování Harracha novým velícím generálem oznamovala panovnice Marie Terezie 3. května snaše arcivévodkyni Beatrici d´Este (1750 - 1829), manželce svého syna arcivévody Ferdinanda Karla, místodržícího v Miláně: "Od soboty vím, že v Miláně je nový generál. Byl nabídnut Lobkowiczovi, který ho ale nemohl přijmout kvůli výdajům. Harrach je může poskytnout a jméno bude, myslím, v Miláně příjemné a rodina se bude vyznačovat dvorem."

Lobkowiczem byl myšlen Harrachův hudbymilovný švagr, polní maršál kníže Josef Lobkowicz (1724 - 1802), bývalý císařský vyslanec v Rusku a manžel Harrachovy sestry Josefy, ovdovělé kněžny Liechtensteinové (1727 - 1788). Jméno Harrachů mělo v Miláně opravdu velmi dobrý zvuk, jako císařský guvernér zde po tři léta až do roku 1750 působil Harrachův strýc Ferdinand Bonaventura II. Jeho vláda v Miláně byla oblíbená, Harrach byl znám jako podporovatel umění, ve Vídni se po návratu stal velkým propagátorem zdejšího hudebního skladatele Sammartiniho. Obyvatele Milána ale okouzlovala především teta Rosa Harrachová, jeho mladá, krásná a temperamentní manželka, která v zemi šířila radost a zavedla zvyk, že se dámy začaly nechávat vidět ve městech na koni a v době masopustu v maskách v lóžích divadel ...

Hrabě Harrach zamířil do Milána na konci května 1779 po návštěvě lázní v Badenu u Vídně, kde využil tamních koupelí a v Miláně si pro sebe a rodinu pronajal palác markýze Viscontiho, jeden z nekrásnějších paláců celého města. Nezapomeňme také na to, že o rok dříve bylo ve městě otevřeno proslulé divadlo La Scala. Operní dům si tu nechala postavit milánská šlechta pro své společenské rozptýlení. Chodili sem jako do salonu, orchestr a zpěváci se starali jen o jakousi příjemnou kulisu. Teatro alla Scala spravovalo třicet šlechticů. Za připsání určitého obnosu na účet divadla měl každý subskribent volnou lóži. Ostatní lóže se pronajímaly po částech, a to na celou sezónu. V hledišti bylo umístěno na 270 lóží, v jedné lóži mohlo sedět šest osob. Ke každé lóži náležel zvláštní pokojík s krbem a zařízením pro občerstvení a karetní hru, který byl od lóže oddělen spojovací chodbou. Lóže Teatro alla Scala byly ve všech směrech identické s lóžemi shořelého Nuovo Teatro Ducale, lišily se pouze malbami interiéru, kde byly zobrazeny erby vlastníků lóží a podle jejich vkusu byly pořízeny také nábytek a dekorace. Lóže byly vybaveny těžkým, bohatě zdobeným závěsem, který mohl divák zatáhnout, když chtěl mít soukromí. Zóna, kde sedávalo obyčejné publikum, nebyla již tak okázalá. Obdobný luxus však bylo možné nalézt v šatnách pěvců vyjma tzv. „trestnice“. Tato místnost byla umístěna v podzemí divadla za účelem rychlého potrestání umělců, kteří tropili výtržnosti.

Na počátku listopadu 1779 po svatbě dcery se hrabě Harrach do Milána vrátil, s manželkou - a také dcerou a zetěm, který se stal hejtmanem pěšího pluku Caprara, který zde ležel posádkou. Oba manželé se ubytovali v otcově paláci, narodil se první syn a začal krátký ale nejštastnější okamžik života hraběnky Walburgy.

Autor: PhDr. Jaroslav Zezulčík Sekce: Aktuální akce   |   Tisk   |   Poslat článek známému


Muzejní zajímavosti!

Městské opevnění a boje o NJGalerie osobností města Nového JičínaMehofferLev oděný v purpuruMuž tisíce trikůHrad a panství Starý Jičín
Propagační tiskovinaTramping na PříborskuZa svoboduVlastivědný sborník Novojičínska700 let města Nového Jičína

Jak k nám?

RSS kanál  |  XML Sitemap  |  Mapa webu  |  Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2018

© 2013-2018, Muzeum Novojičínska