ROŠŤÁRNY NA ZÁMKU VE SPÁLOVĚ ROKU 1918

Hlavní stránka Zámek Kunín Aktuální akce ROŠŤÁRNY NA ZÁMKU VE SPÁLOVĚ ROKU 1918

sobota 28. dubna 2018

ROŠŤÁRNY NA ZÁMKU VE SPÁLOVĚ ROKU 1918 Právě dnes před sto lety začal zámek ve Spálově zažívat rošťárny malých dětí majitele zámku, později ale také okamžiky státního převratu a vzniku republiky. Zámek náležel bratřím Bauerům, za války velkostatek řídil nejstarší z nich Dr. Victor rytíř Bauer, vzdělaný velkoprůmyslník, stojící v čele moderního cukrovaru v Hrušovanech a dalších podniků. Jeho krásná manželka Margareta přivedla na svět tři děti: desetiletého Heinze-Günthera, zvaného Heini, pětiletého Hellmutha-Viktora, zvaného Helli a tříletou Margaretu-Ruth, zvanou Pipsi.


17. května otec s Hellim a Pipsi přesídlili z Vídně do Spálova, 9. června za nimi přijela manželka s nejstarším Heinim, kteří spolu pobývali ve Františkových Lázních. Otec si zde vedl pečlivé záznamy. Děti byly portrétovány dánským malířem Cillio Jensenem, půvabné obrazy Heiniho, Helliho a Pipsi dnes uvidíte v pokoji dětí na zámku v Kuníně. Otec si napsal, že Heini loví kolem dokola a je zcela rozháraný, proto také nepřibírá. Říká plytké nesmysly, bez pořádného obsahu jako pravý Zápaďák ("Westler"). Helli za ním pořád běhá a vše napodobuje… Dr. Edmund Küttler, známý orientalista, etnolog, který pro Victora Bauera bude zanedlouho katalogizovat knihovnu na zámku v Kuníně, zase děti sekyruje a vylívá si na nich své rozmary.

15. září dorazil do Spálova Victorův mladší bratr Petr, ten měl pro Heiniho sympatie a rád se s ním zabavoval. Otec ale o synech napsal: "Helli a Heini jsou jako Max a Moritz". Přirovnal je k postavičkám jedno z nejvýznamnějších děl německé klasiky humoru, příběhu dvou rošťáků, šesti klukovských nezbedností a jejich potrestání, které je nejznámějším dílem Wilhelma Busche, otce komiksu. Pokračuje o Hellim: "Nedávno museli být od maminky důkladně ztlučeni. Helli si z čisté svévole dovolil žert a udělal se do zásuvky mého nočního stolku. Stalo se to odpoledne, bylo to objeveno teprve pozdě večer v důsledku odpudivého zápachu. Dostal výprask. Další vykonávání dělá do své sklenice na čištění zubů.Také Heini je velmi svévolný." 9.10. Heini s maminkou odjel. Musel do školy. Krátce na to přišel převrat.

Dejme zde slovo znovu Victoru Bauerovi. Ve své česky psané knize Co jsem prožil u nás od převratu píše: "Nadešel den 3. listopadu 1918, v kteroužto dobu dlel jsem právě s celou rodinou na statku Spálově na severní Moravě. Teprve tohoto dne pronikla sem zpráva o tom, že dne 28. října došlo v Praze k převratu. Brzo na to byla celá obec shromážděna na ulici a jakýsi řečník oznamoval, co se stalo: Středoevropské mocnosti a s nimi vídeńská vláda byly rozdrceny a tím i dán počátek Československé republice. - Radujte se, máte vlastní stát, jejž vám vymohl "tatíček" Masaryk a náš doktor Beneš. Ještě dnes zní mi v uších zní mi v uších tato slova, která otevřeným oknem pronikla do mého domu a třeba že jsem nemohl bez jistých starostí pohlížeti vstříc příštímu vývoji událostí, byl jsem celkem potěšen touto změnou, která konečně přinesla konec nesnesitelným starorakouským poměrům, bezhlavému hospodářství, nedostatku jednotného vedení k velkým cílům a večnému zmítání, jež i bez války by muselo jednou vésti k pádu. Jinak však moje žena. Dala se usedavého pláče a mne nezbylo, než ji uklidňovati. Stále opakovala jedna a táž slova: "To je naše zkáza, my jsem jakožto Němci v této zemi poraženými a oni nám to dají jistě pocítiti. Ženy mají v takových věcech zvláštní předtuchu. Tušila předem, jaké nás čekají boje a svízele. Neboť podle běžného způsobu nazírání byli jsme Němci, třebaže nikoliv rasou - moje paní jest po otci ruského původu a její matka jest Češka ze středních Čech - avšak řečí, v níže se nám dostalo vychování a dle našeho siciálního postavení, jež na nás vrhalo stín padlé rakouské monarchie. To jsem přehlédl ve svém optimismu." Victora Bauera čekal desetiletý tvrdý zápas o uhájení majetku rodiny.

Rodina přesídlila nejdříve do do Hrušovan. Zde rodina vlastnila vilu, kterou pro Victora Bauera roku 1916 postavil slavný Adolf Loos. V poznámkách Victora Bauera čteme: "Tatínek tam jel nejdříve vlakem a potom autem do Spálova. V Prostějově byl tatínek zatčen a propuštěn teprve po jednohodinovém výslechu, kromě toho tatínek dostal doklad, se kterým mohl obeplout další útes v Hranicích na Moravě. Byla to dobrodružná cesta." 13. listopadu odjela celá rodina autem do Hrušovan. "Na celé cestě od 9 hodin ráno do 6 hodin večer nepotkáno žádné auto. Nikdo si nedovolil s něčím takovým jet…"

Záznamy Victora Bauera u roku 1918 končí: "V každém případě byl život zde levnější než v Rakousku. Vánoční kapr zde stál 5 K, ve Vídni 28 K za kilogram, skopové maso 12 K ve Vídni 35 K. Bída ve Vídni nás přiměla zůstat s dětmi a ostatními zde a také vánoce jsme slavili v nové vlasti."

Autor: PhDr. Jaroslav Zezulčík Sekce: Aktuální akce   |   Tisk   |   Poslat článek známému


Muzejní zajímavosti!

Městské opevnění a boje o NJGalerie osobností města Nového JičínaMehofferLev oděný v purpuruMuž tisíce trikůHrad a panství Starý Jičín
Propagační tiskovinaTramping na PříborskuZa svoboduVlastivědný sborník Novojičínska700 let města Nového Jičína

Jak k nám?

RSS kanál  |  XML Sitemap  |  Mapa webu  |  Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2018

© 2013-2018, Muzeum Novojičínska