Zámecký nezbeda Josef von Kronenberg

Hlavní stránka Zámek Kunín Aktuální akce Zámecký nezbeda Josef von Kronenberg

pátek 31. března 2017

Zámecký nezbeda Josef von Kronenberg Od čtvrtka 28. září do neděle 29. října 2017
Zámecký nezbeda - generál četnictva Josef baron von Kronenberg. Připravujeme reprezentativní výstavu o polozapomenutém žáku hraběnky Walburgy a spolužákovi Otce národa Františka Palackého.


"Pochopil jsem Váš zájem o povahu hraběnky Walburgy a rád Vám sdělím, co mně zůstalo v paměti." Tak začíná líčení osudů slavné kunínské hraběnky z pera generála Josefa barona von Kronenberga, určené pro Walburgu Binderovou z Hohenstrebenu (1840 - 1923), která byla nejstarší dcerou Friedricha Emila Schindlera z Kunewaldu (1809 - 1867), adoptivního vnuka a dědice hraběnky Walburgy, sepsané 24. února roku 1882. Jedinečný a stále nezveřejněný životopis hraběnky jsme obdrželi v roce 2002 spolu s dalšími vzácnými dokumenty od paní Dr. Judith-Marie Schindlerové z Kunewaldu, která byla vnučkou nejmladšího ze sourozenců Wally Binderové, Maxe Schindlera von Kunewald (1854 - 1929). Byla, neboť poslední členka rodiny Schindlerů z Kunewaldu zesnula nedávno ve věku 95 let ve své vile Schindler v Krumpendorfu na březích jezera Wörthersee (1919 - 2014). Část svých rodových sbírek odkázala Zámku Kunín, další část byla v minulých letech získána od jejího univerzálního dědice biskupství v Gurku.

Nás však bude také zajímat, kdo byl onen nezbeda, generál četnictva baron Josef von Kronenberg ? Začtěme se nejprve do překladu jednoho z deníků:

15. srpna: Kronberger a Gold se ráno bez dozoru houpali na novém zábradlí.
17. srpna: Kronberger měl při sobě množství špendlíků, říká, že je našel v ženském pokoji pod postelí.
21. srpna: Učitelka Amálie si mi stěžovala, že Kronberger nedává vůbec pozor.
26. srpna: Amálie si stěžovala, že malá Fany je zlobivá a nesnášenlivá, při sebemenší věci kolem sebe kope a bije, zvláště když odpovídá jiný, když chce odpovídat ona. Hodinu proto zůstala jako by byla poslána ke mně a ve vězení.
27. srpna: Stížnost na Kronbergera, že v zahradě sbíral pod stromy ovoce.
31. srpna: Slavnost v Bartošovickém lesíku - Kronberger zůstal za trest sám.
2. září: Učitelka Amálie si stěžovala, že malá Fany se zcela hrubě provinila proti poslušnosti, ještě na trojí až čtvrté napomínání byla neposlušná a včera zase kolem sebe kopala.
3. září: Stížnost Amálie na Fany kvůli neposlušnosti a zlobivosti. - Vyjádření spokojenosti s Kronbergerem. Nechal jsem si jej k sobě zavolat a vyjádřil jsem mu svou spokojenost.
23. září: Stížnost Amálie na nesnášenlivost Kronbergera, jak na Válečném kopci tak dnes ráno. Určil jsem, že při naší budoucí zábavě bude z naší společnosti vyloučen.
29. září: Spokojenost s Kronbergerem. Poznámky o Fany, tento týden nebyla jinak zlobivá, ale nepletla a podle údajů Amálie se chovala mileji.

Z deníku Karla Josefa Jurendeho (1806)

Každý deník má své kouzlo. Ten, který si roku 1806 po svém příchodu do Kunína založil nový představený zámeckého ústavu Karel Josef Jurende, pak kouzlo mimořádné. Zprvu neznámá, zpravidla pouze křestní jména učitelů a dětí, vytvářejí malé leč poutavé příběhy a vtahují nás do jejich každodenního života, který by nám zůstal jinak uzavřen, znám pouze z útržků a zpráv. Že číst zažloutlé stránky deníků, zapomenuté příběhy malých dětských hrdinů, je vzrušující netřeba ztrácet slov. O mnoho vzrušující je však až následné pátrání v archivech, knihovnách, rozkrývání dětských jmen a jejich osudů - až do doby stáří. Je to nekončící práce, hraničící s posedlostí, někdy bezvýsledná, někdy zůstávající stát někde na půli cesty, čekající na šťastnou ruku badatele.

Josef Kronberger je toho příkladem. Rodák z Uher (ročník 1797) se dostal do Kunína náhodou. Jeho otec byl vojenským lékařem a na počátku 19. století zde táhl se svým regimentem. Jeho manželka náhle zemřela a svého syna měl sebou. Otec byl zoufalý a nevěděl, co si má s malým synkem počít. Tehdy se hraběnka Walburga polosirotka ujala a svěřila jej do péče svého učitele a pozdějšího obročního Antona Schneidra - později jej nechávala vzdělávat na svém zámeckém ústavu. Asi ve čtrnácti letech se mladý Kronenberger nechal proti vůli hraběnky naverbovat do armády a jako tambor pak prodělal závěr válek proti Napoleonovi. Hraběnce se odvážil ukázat na očích teprve až jako poručík, kdy ji vyhledal v Kuníně a až do konce svého života jí pak prý nepřestával být vděčný. Prošel pak závratnou kariérou: z poručíka mysliveckého batalionu až po generála četnictva, držitele baronského titulu (z Kronenbergera se stal svobodný pán von Kronenberg) a pobočníka zakladatele rakouského četnictva polního podmáršálka Johanna Franze svobodného pána Kempen von Fichtenstamm. Tolik zprávy dcer pozdějšího majitele kunínského zámku Friedricha Emila Schindlera šlechtice von Kunewald.

Je pikantní, že jeden ze zakladatelů četnictva v Rakousku náležel mezi vyhlášené nezbedy zámecké školy v Kuníně - a že sdílel stejné školní lavice jako pozdější Otec národa František Palacký ! Se svým bratrem Josefem si nezadala ani jeho sestra - „malá Fany“, o jejiž přítomnosti v Kuníně bychom neměli bez deníků vůbec ani potuchy. Život polosirotků v cizím prostředí nebyl zpočátku asi vůbec jednoduchý, Josefova dobrodružná povaha se projevila i v jeho útěku z Kunína. Ještě v roce 1823 si na Josefa Kronbergera vzpomenula i jeho dávná učitelka Fany Wernerová. Žila na zámku v Kuníně jako svobodná („stane se jednou výtečnou hospodyní, dobrou matkou“, napsal o ní v roce 1806 Jurende) v osamění a jako společnice nemocné a stárnoucí hraběky a v tomto roce si vyměnila několik dopisů se svým dávným přítelem z dob slavné zámecké školy v Kuníně - Karlem Josefem Jurendem. Záviděla mu přízeň a lásku bývalých žáků a napsala, že mnoho jejích chovanců jí lásku a péči odplácí naopak nevděkem. A na malý lísteček k dopisu připsala: Pokud budete hovořit s poručíkem Kronenbergerem, nezmiňujte se prosím o mně. Srdce barona von Kronenberga však natrvalo patřilo Kunínu a jeho tamním dětským létům. Do Kunína vždy pravidelně zajížděl a navštěvoval zde zámeckého pána Friedericha Emila Schindlera. Ještě k letům 1860 a 1861 si můžeme jeho podpis přečíst mezi svatebními svědky nejstarších dcer majitele zámku. Ernestina Draudt von Valtione (1841 - 1920) a Walburga Binder von Hohenstreben ještě na počátku 20. století autorovi monografie o kunínské hraběnce vyprávěly příběh Josefa Kronbergera - barona von Kronenberga.

Generál rakouského četnictva baron Josef von Kronenberg Vlastní životopis svého spolužáka Františka Palackého asi nikdy nečetl. Pokud by jej však přeci četl, určitě by větu o letech strávených v Kuníně bez váhání podepsal: „Byl to krásný jarní čas života mého !“

Generál rakouského četnictva baron Josef von Kronenberg zemřel v noci 10. června 1883 rok po napsání životopisu své velké podporovatelky ve své rozlehlé vile v lázeňském místě Kirschlag u Lince a jeho tělo bylo pochováno o dva dny později na hřbitově v Linci na jeho přání bez vojenských poct.

Autor: PhDr. Jaroslav Zezulčík Sekce: Aktuální akce   |   Tisk   |   Poslat článek známému


Muzejní zajímavosti!

Městské opevnění a boje o NJGalerie osobností města Nového JičínaMehofferLev oděný v purpuruMuž tisíce trikůHrad a panství Starý Jičín
Propagační tiskovinaTramping na PříborskuZa svoboduVlastivědný sborník Novojičínska700 let města Nového Jičína

Jak k nám?

RSS kanál  |  XML Sitemap  |  Mapa webu  |  Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2017

© 2013-2016, Muzeum Novojičínska