Jednalo se o kolektivní hru, která měla obrovské množství variant a pravidel. Podstatou bylo vyhazování malých kamínků a jejich zachycování pomocí jedné ruky. Často se používaly hladké oblázky, oblíbené byly zejména hladké bílé křemínky.

Citace z autobiografické knihy malíře Josefa Lady „Kronika mého života“ velmi pěkně ilustruje oblíbenost této hry zejména při pastvě hospodářských zvířat:

Na horních částech pastviny hráli jsme někdy „drápky“ jako děvčata, a hráli jsme je s větší dovedností než ona. To se ukázalo tehdy, když za některého kluka pásla jeho sestra. Děvčata vyvalovala údivem oči, jak umějí kluci hráti tuto čistě dívčí hru.

Škrábky coby hra populární u dívek je zmíněna i v legendární knize „Školák Kája Mařík“ (F. Háj):

„Co chceš?“ řekla Terina. „Já se jen tak přišel kouknout, co děláš. Já mám krásné škrábky!“ „Ukaž!“ řekla Terina. A Kája vyložil na stůl několik hrstiček křemínků. „Jéje, ty jsou krásné! S těma by se to hrálo,“ obdivovala Terina.

 

PŘEJEME VŠEM DĚTEM NAROZENÝM V TOMTO, I V MINULÉM STOLETÍ KRÁSNÝ SVÁTEK

 

YouTube https://youtu.be/tAoNF2nSD3E