Jitřenka východu

Do 2. poloviny 19. století byl Frenštát nevelké podhorské městečko. Rok 1848 však sebou přinesl významné politické, hospodářské a kulturní změny.

Zařízení literárního salónu Bohušky Křenkové
Zařízení literárního salónu Bohušky Křenkové

Pod jejich vlivem se město i jeho historické jádro měnilo do dnešní podoby. Byla postavena reprezentativní radnice (1891), textilní továrny a jiné významné objekty. V tomto období se také budují mosty, komunikace, železniční trať (v provozu od 1889) a nádraží (1888). Postátnění veřejné správy po roce 1848 je provázeno novou organizací politické správy, vznikem politických a soudních okresů. Pro Frenštát se politickým okresem stal Místek s okresním hejtmanstvím.
V roce 1863 byl starostou zvolen Valentin Kostelník. Byl úspěšným průmyslníkem, spoluzakladatelem tkalcovského průmyslu, osvícený politik, poslanec zemského sněmu a říšské rady ve Vídni (do 1865), podněcovatelem národního života a zakladatelem Občanské besedy. Za jeho působení byla zavedena čeština jako úřední jazyk. Svým pokrokovým a vlasteneckým zaměřením ovlivnil okolí, takže Frenštát dostal přízvisko "Jitřenka východu".
Hlavní místo v expozici Jitřenka východu zaujímá nábytek a lustr z tzv. literárního salónu Bohušky Křenkové (vnučky osvíceného politika a vlastence V. Kostelníka). Patřila k místní podnikatelské rodině, která vlastnila textilní továrny ve Frenštátě. Křenkům patřil i dům č. 20 na frenštátském, ve kterém hostili celou řadu celebrit, např. F. Palackého, F. L. Riegra nebo F. X. Šaldu.
Snahy o národní uvědomění sahají ve Frenštátě do šedesátých let. V popředí oněch snah stojí Občanská beseda (1861-1931). Jejím posláním bylo "ne mečem, hrozbami, ale vzděláním a humanitou musíme se domáhati čestného postavení, jaké nám dozajista již dávno po právu náleží." Beseda patřila k nejstarším na Moravě, pořádala přednášky, účastnila se národních slavností a vlasteneckých táborů, na kterých byl Valentin Kostelník častým řečníkem. Zúčastnila se i kladení základního kamene Národního divadla roku 1868, a v témže roce odhalila pamětní desku F. Palackému v jeho rodných Hodslavicích.
Ve vlasteneckém a kulturním prostředí vzniklo dalších asi 20 spolků, což byl na malé městečko úctyhodný počet. Existenci a činnost těchto spolků dokumentují předměty a fotografie, doplněné spolkovými prapory.
K atraktivním exponátům patří sbírka knoflíků, broží a spínadel od P. Josefa Slavíčka. Byl vášnivým sběratelem nejen knoflíků a církevních plastik, ale i hodin, dýmek, lidových maleb na skle nebo zkamenělin. Vystavené knoflíky a brože představují jen zlomek jeho sbírky. Na lepenkové kartony instaloval knoflíky sám.  
K vzácným dochovaným památkám patří např. vystavená dámská pelerínka nebo plesové hedvábné šaty z období biedermeieru.
Kromě toho se v místnosti nachází: znak c. k. pošty z domu č. 34, buben s paličkami, který se používal při ohlašování úředních vyhlášek, umělecky vyřezávané židle s vlasteneckými motivy od Jana Knebla.

 


Fotoalbum

Knoflíky a brože ze sbírek J. Slavíčka
Znak c. k. poštovního úřadu
Exponáty ilustrující rozvoj místního školství
Dámské oděvní doplňky z konce 19. století