"Váš zesnulý otec byl krásný blonďatý chlapec, panského vzrůstu, moderních vlastností. Hraběnka byla k němu něžná a srdečná jako matka. Celé hodiny si hrála se svýma rukama v jeho loknách nebo mu hladila líce. Tato vřelá láska ji usnadnila rozchod s mladou Honrichsovou, která byla až do roku 1810 její deklarovanou dědičkou..." Právě pročítáme vzpomínky hraběnčina žáka, velkého nezbedy a pozdějšího generála četnictva Josefa barona Kronenberga (1798–1883), dovezené nedávno z rakouských Korutan. Líčí zde pro Walburgu Binderovou z Hohenstrebenu (1840–1923) postavu jejího otce Friedricha Emila Schindlera. Naznačuje zde temnou stránku ze života hraběnky Walburgy, její rozchod s baronesou Wilhelminou Honrichsovou (1794–1830), milovanou slečnou Mínou, která byla odvezena její matkou baronkou Karolinou Honrichsovou, hraběnčinou přítelkyní z mládí, do Vídně. Karolina je v roce 1846 prohlášena za nezvěstnou, již více než 30 let jí nikdo nespatřil. Generál Kronenberg píše, že stará baronka odešla s jedním hercem a zůstala nezvěstná... Víme, že Mína žila pak ve Vídni u své starší sestry Kathariny – Katynky (1789–1829), provdané za penzionovaného důstojníka Collsona. Rok po úmrtí své sestry 28. června roku 1830 v osm hodin večer nešťastná dívka končí svůj život skokem u Řetězového mostu do kanálu řeky Dunaje. V novinách čteme, že na místě byl nalezen pouze slaměný klobouk, pelerína a její měšec...
Do pamětní listiny kostela v Kuníně roku 1813 pak hraběnka Walburga vloží svou zpověď: „Od položení základů tohoto kostela postihlo také její srdce a život těžké utrpení. Smrt nevýslovně milovaného vnuka Gustava Schindlera, který zemřel 13. února 1812 ve věku 5 let, ji roztrhlo srdce a uvrhlo na pokraj beznaděje. Jedinou nadějí a slastí srdce je nyní jeho duchem a roztomilostí mu podobný, nyní 3 roky a 9 měsíců starý bratr Emil Schindler. Ó, uvidí jej vyrůst v ušlechtilého a všeobecně užitečného světoobčana !?“
V lístku, vloženém k hraběnčině listině, pak malý Emil slibuje, že se chce „stát dobrým a hodným a tím také vykonat na světě něco dobrého.“ Právě do něj žena postižená úmrtím všech svých vlastních dětí, sužovaná těžkou nemocí a balancující na hraně života a smrti vkládala všechny své tužby a naděje. Jemu věnovala poslední část svého života a jej také hodlala učinit svým univerzálním dědicem.
Friedrich Emil Schindler šlechtic z Kunewaldu (1809-1867), majitel zámku v Kuníně byl druhorozeným synem hraběnčina tajemníka Georga Schindlera a hraběnčiny žačky a schovanky Judity Karolíny Goldové. Narodil se 20. října 1809 v Kuníně. Po smrti svého bratra Gustava Adolfa byl v roce 1812 Marií Walburgou hraběnkou z Truchsess-Waldburg-Zeilu vybrán za budoucího dědice.
Navštěvoval její výchovný ústav na zámku v Kuníně, později byl poslán na polytechnický institut ve Vídni a na zkušební cestu po rakouské monarchii. Na základě hraběnčiny poslední vůle z roku 1825 se stal jejím univerzálním dědicem a po dovršení zletilosti se ujal panství v Kuníně. Značně se zasloužil o povznesení zdejšího zemědělství a chov šlechtěného dobytka, za což byl císařem roku 1859 povýšen do šlechtického stavu s titulem šlechtic z Kunewaldu, krajské město Nový Jičín jej jmenovalo čestným občanem. Po vzoru své předchůdkyně také podporoval vzdělávání obyvatelstva a vyvíjel lidumilnou a charitativní činnost, k níž náležela mimo jiné podpora slepeckého ústavu v Brně. V roce 1837 se oženil s Ernestinou Pfundhellerovou (1816-1905) z bohaté krásnobarvířské rodiny z Nového Jičína a z manželství se narodilo celkem 8 dětí, z nichž 6 svého otce přežilo. Svíčka rodu Schindlerů z Kunewaldu uhasla v roce 2015 v dalekých Korutanech úmrtím Emilovy pravnučky. Paměť, duch a ohromné množství předmětů rodiny se však na zámek v Kuníně vrátili a dále budou navracet...
Když 18. března 1867 Emil na zámku v Kuníně umíralu, zanechal po sobě odkaz, který převzal po své velké předchůdkyni. Ta své poselství uložené ve vížce farního kostela zakončila slovy:
„Kéž jednou vyroste lepší pokolení, ze kterého se budu ještě těšit v lepším světě a na jehož život a skutky budu moci pohlížet s velkým pocitem blaženosti.“ Ostatky Friedricha Emila Schindlera spočinuly po boku rodičů a jeho vlastních dětí v hrobce vybudované nad hrobem hraběnky Marie Walburgy. Svůj dětský slib Emil dodržel.