Již na první výstavu konanou v Příboře v roce 1887 darovala Městská rada Příborská ze svého vlastnictví významné předměty spojené s historií města. Také na nadcházejících výstavách se podílela zapůjčením dalších věcí ze svého majetku a po II. Krajinské výstavě tak svými artefakty přímo přispěla k založení muzea. Důležité památky vážící se k dějinám města Příbora se však dostávaly do muzejních sbírek i v následujících letech, když již bylo příborské muzeum otevřeno veřejnosti, neboť mnohé z předmětů se staly majetkem Muzejní jednoty až se ztrátou jejich původních funkcí. Některé z nich, darované muzeu z majetku příborské obce, dnes představíme.

Město Příbor stojí na místě staré Volské stezky, která sloužila k přesunu stád z Haliče (historické území zahrnující část dnešního Polska a Ukrajiny) směrem na Vídeň a na Prahu, dále do střední a západní Evropy. Z této dobytčí trasy, zaniklé po vybudování železniční sítě, těžily v některých významných centrech místní dobytčí trhy tzv. tarmarky (z něm. tiermarkt), na kterých bylo možné část hnaného dobytka nabídnout k prodeji. Tyto tarmarky se konaly také v Příboře, po zavedení železnice pravděpodobně v menším rozsahu až do roku 1938. Podle zápisů Lubomíra Loukotky se místo konání trhů původně nacházelo zřejmě za kostelem sv. Valentina, později na louce vedle nového hřbitova na takzvaném trhovisku (dnešní parkoviště, smuteční síň a část hřbitova). Obě tato místa stojí přímo vedle cest z Příbora na Libhošť tak, jak vedla Volská stezka a hnala se dobytčí stáda, která z logických důvodů nebylo možné prohánět vedlejšími uličkami města. Na trzích pak docházelo také k vážení dobytka. K němu sloužila neobvykle velká městská váha, která se dodnes nachází ve sbírkách muzea. Poté co přestala plnit svou funkci, se dostala do majetku Muzejní jednoty. Podle fotografií příborské expozice z 2. poloviny 20. století se k váze tehdy uvádělo, že pochází z roku 1650 a stála 16 zlatých. Je kutá ze železa a její ramena mají délku 2  metry s pohyblivými dvojitými háky na objímce na jejich koncích. Střed váhy je zavěšen na háku nesoucí 1 metr dlouhou objímku. K dobytčí váze patřilo také 7 závaží, která společně s váhou daroval Vojtěch Löffelmann, zřejmě syn Jana Löffelmanna z domu č. 109 (stával v Zámečnické ulici, již zbořený). Váha byla se všemi závažími vystavena v 50. letech 20. století v muzejní expozici v západním křídle budovy piaristického kláštera.

Další skupinou významných sbírkových předmětů z majetku obce jsou 2 svícny a kříž, u kterých skládal magistrát města přísahu při nástupu do funkce. Tyto kříže byly typickým artefaktem v majetku obcí, neboť každý nově nastupující úředník musel složit přísahu o řádném a svědomitém vykonávání své funkce. Kříž i oba svícny pocházejí z radnice a jsou datovány do roku 1844. Přísežný kříž je železný, černý se zlacenými částmi. Na přední straně kříže se nacházejí 2 zlacené věnce tvořené z hroznů a klasů. Kolem paty kříže je ovinutý pozlacený had a lebka s hnáty. Kristus je pozlacený stejně jako cedule INRI. Na zadní straně je datace 1844.

Ke kříži patřily i dva totožné černé litinové svícny se čtyřbokou základnou, válcovitým dříkem a s 8 poloválcovými výřezy. Uprostřed obou svícnů je vytvořena ornamentální vazba se zlacenými provazovitými pásy. Hlavice jsou zdobené stejným způsobem jako střední motiv a ukončené jsou čtvercovou deskou s prohlubní pro svíčku. Výška svícnů je 30 cm.

Text:  Adéla Richterová

Foto: Petra Vidomusová

 

Literatura a prameny:

Augustinková, Lucie a kol. Moravská brána do Evropy. Soupis technických a zemědělských památek regionu Poodří. Bartošovice 2011.

Digitální archiv ZAO. Fond Okresní správa silnic Nový Jičín. Kronika Okresní správy silnic Nový Jičín.

Drápala, Daniel. Venkovský obchod Moravy a Slezska: Socio-ekonomické sondy. Brno 2014. s. 248-279.

Muzeum Novojičínska p. o., fond Pozůstalost příborského kronikáře Lubomíra Loukotky, podsbírka Historie Příbor, inv. č. H 11952.

Muzeum Novojičínska p. o., fond Pozůstalost příborského kronikáře Lubomíra Loukotky, podsbírka Historie Příbor, sešit č. 15.


Fotoalbum