Jednou z nejvýznamnějších památek města Příbora je tříkřídlá raně barokní budova piaristického kláštera založená olomouckým biskupem Karlem II. z Lichtenštejna-Kastelkornu. Jednání o jeho výstavbě a výměra pozemku proběhla ještě před příchodem piaristů v roce 1693. Autorem projektu byl G. P. Tencalla. Přestože klášter byl do dnešní podoby dostavován ještě v 19. století, jeho původní část byla dokončena v roce 1700. Všechny níže jmenované předměty jsou artefakty nacházející se ve sbírkách muzea v Příboře s vazbou na budovu piaristického kláštera.

Již výše bylo zmíněno, že zakladatelem piaristické koleje v Příboře byl olomoucký biskup Karel II. z Lichtenštejna. Jeho portrét namalovaný olejem na plátně je ve sbírkách příborského muzea již od doby Muzejní Jednoty. Olomoucký biskup vpravo hledící drží v pravé ruce křížek a v levé dopis. Stáří obrazu se datuje do konce 17. století.

O původní podobě klášterních výplní vypovídají další ze sbírkových předmětů, kterými jsou zámek a hřeb z dveří piaristické koleje a zámek z vrat. Železný krabicový zámek dveří má uvnitř zachovaný mechanismus s nastrčenou trubkou, péry a západkou. Povrch je natřen na žluto a ozdoben kosočtvercem s kruhem. Klika k zámku již bohužel chybí. Čtyřhranný hřeb ze dveří je ručně opracovaný, s nepravidelnou hlavicí. Pěkný dochovaný prvek představuje zámek obdélného tvaru s hruškovitým krytem klíčové dírky a se lví hlavou s kruhem, jenž byl umístěn na původních vratech koleje. Pravá část zámku je zdobena stupňovitými nástavci. Do sbírek se dostal na začátku 30. let 20. století.

 Zajímavým předmětem s vazbou na piaristický klášter je také původní okno nacházející se ještě v 50. letech 20. století na západním traktu ze strany od Kostela sv. Valentina. Jan Hrnčárek, správce Krajinského muzea v Příboře, si v roce 1952 stěžoval na chování učňů zdejších škol, kteří rozbíjeli šestihranné tabulky v původních oknech kláštera. Již tehdy zmínil, že chtěl okna získat do sbírek muzea a učni k nim přistupují velice nepatřičně. Poznamenal, že „nikdy nebylo kole ústavu tolik rozbitého skla jako je to nyní“. Jedno z oken, jež zůstalo v západním traktu zachováno od doby výstavby kláštera, se dostalo do sbírek koncem 50. let 20. století darem za nový okenní rám. Okno je zaskleno do šestihranků spojených olovem a vsazených do dřevěného rámu. Ten je ztužen zdobnými kovanými rohovníky.

V případě sbírkových předmětů mají velkou vypovídací hodnotu nejen samotné artefakty, ale také informace, které se k nim vážou. Například roky, kdy se tyto předměty dostaly do sbírek muzea, mohou vypovídat o změnách prováděných na budově piaristické koleje. Lze tak odhadovat, kdy došlo k výměně původních dveří a vrat, případně kdy byla odstraněna poslední dochovaná okna nacházející se na budově od doby založení kláštera.

Text:  Adéla Richterová

Foto: Petra Vidomusová


Fotoalbum