Historie kostela sv. Valentina v Příboře, dnes již neodmyslitelně svázaná se zdejším piaristickým řádem, sahá až do závěru 16. století, kdy byl na jeho místě postaven dřevěný kostelík o sto let později darovaný příchozím piaristům. Do své nynější barokní podoby byl přestavěn mezi lety 1760–1766 kvůli požadavkům na jeho rozšíření. Již na konci 17. století je doložen značný zájem poutníků k přímluvě sv. Valentina, patrona od vředových a padoucích nemocí, který podle legendy navrátil slepé dívce zrak. Nemocní do kostela putovali z širokého okolí. V roce 1695 se zde 14. února sešlo přes 2000 poutníků, s jejichž zpovídáním museli vypomáhat i kněží z okolních far na chodbách piaristického kláštera. Za údajná zázračná uzdravení získal kostel spoustu votivních darů. Příborští však sv. Valentina uctívali také kvůli víře v to, že na přímluvu tohoto světce zvítězili, když od Fulneku přitáhli na Příbor Švédové.

Valentinská pouť se konala vždy 14. února. Poutníci obcházeli oltář se sousoším sv. Valentina po kolenou a o jeho sošku otírali šátky, které poté přikládali na bolavá místa či nemocným na hlavu. Na oltář také obětovali voskové modely celých těl, zvířat, nemocných údů apod., jež se zde prodávaly, aby si poutníci zajistili zdraví. Voskový předmět měl dopomoci, aby patron stále viděl, oč ho člověk žádal. Forem na výrobu voskových obětin bylo tedy nepochybně velké množství. Není proto divu, že se nacházejí také ve sbírkách muzea. Díky tomu máme možnost poznat některé z obětin k sv. Valentinovi.

Formy na výrobu voskových svatovalentinských obětin se do sbírek příborského muzea dostaly již v době Muzejní Jednoty. Všechny níže představené formy jsou dřevěné, obdélné a původně dvoudílné. Přední a zadní díl formy se k sobě spojoval dřevěnými kolíky. Ty jsou dochované pouze u jedné z nich.

První z dřevěných forem se využívala na výrobu voskových očí. Ty se vždy modelovaly v páru a v dolní části se spojovaly trubičkou do tvaru písmene V. Jednalo se o běžné vyobrazení, od kterého se naše sbírky neliší. Forma na oči pochází z voskařské a perníkářské dílny Arnolda Peřiny, která sídlila v Příboře na č. 6. Po vylití mají voskové oči tvarovanou duhovku i zornici. Druhý díl je tvořen obdobně, jen má v zadní části očních důlků zobrazené kříže. Obě části mají velikost 10 x 6 cm a dva otvory pro spojení kolíky.

Do majetku Muzejní Jednoty patřila také dřevěná forma „Panenky“ o velikosti 11 x 6 cm. U této formy se zachoval také dřevěný kolíček na spojení předního a zadního dílu.

Mimo oltář sv. Valentina však kostel zahrnoval také 7 bočních oltářů zasvěcených dalším svatým, kteří mohli poutníkům pomoci. Pravděpodobně z nich pocházejí bohatě zdobené oltářní pokrývky datované do poloviny 18. století. Pokrývky jsou ušité z bílého plátna a vyšívané červenou, případně hnědou a červenou lněnou nití. Vzory zahrnují lidové i rostlinné motivy.

Poutě se konaly ještě za 1. republiky, doloženy jsou i krátce po II. světové válce. Zástupy lidí a stánky lemující zasněženou ulici od křižovatky až po sokolovnu lze vidět např. na obraze prof. Josefa Luňáčka (fotografie obrazu lze najít v digitálním archivu Opavy).

 

Text:  Adéla Richterová

Foto: Petra Vidomusová

 

Literatura:

Blažková, Lenka, Voskařství, Praha 2006, s. 49.

Český zápas, list na obranu nábožensko-církevní svobody národa československého, roč. 17, 1934, č. 44, s. 352.

Eichler, Karel, Poutní místa a milostivé obrazy na Moravě a v rakouském Slezsku, Brno 1888, s. 423.

Moravské Kravařsko, (politický okres novojický), Příbor 1898, s. 294, 306.

Muzeum Novojičínska p. o., fond Pozůstalost příborského kronikáře Lubomíra Loukotky, podsbírka Historie Příbor, inv. č. H 11952.

Piaristé v Příboře: sborník příspěvků z odborného sympozia 300 let piaristického gymnázia v Příboře, konaného 1.-3.června 1994, Nový Jičín 1995, s. 138.

Pokorný, Ferdinand, Příborský okres, Brno 1917, s. 113.

Polách, Radek– Červenková, Zuzana, Textil v muzeu: Restaurování příborských oltářních pokrývek, Brno 2020, s. 100– 101.


Fotoalbum