Před 50 lety skončila v Kopřivnici výroba typu Tatra 138

Poslední podvozky automobilu Tatra 138, jejichž kompletace začala v závěru roku 1971, sjely z výrobní linky na počátku roku 1972. Tím se uzavřela jedna z etap výroby nákladních automobilů Tatra v Kopřivnici.  

Tatry 138 ve štramberském lomu Kotouč

Vznik Tatry 138 spadá do období, kdy už se v ČSSR centrálně plánovalo. Jednalo se o plnohodnotného nástupce v té době již slavné Tatry 111, známé především díky pracovním výkonům, které podávala v předchozích dvaceti letech doma i v zahraničí.

V roce 1956 se na „II. výstavě československého strojírenství v Brně“ objevily Tatrovky s označením T 137 a T 138. Oba automobily měly v rámci unifikace 70 % dílů společných. Jednalo se o kabinu, motor, převodovku, spojku, tatrovácký podvozek s centrální nosnou rourou a spoustu dalších drobnějších technologických a konstrukčních prvků. Od výroby Tatry 137 bylo upuštěno z důvodu přenechání výroby automobilů do sedmi tun podniku LIAZ. Přestože byl předchozí typ Tatra 111 již světově známý, nová Tatra 138 byla velkým skokem kupředu, a to hned v několik směrech. Automobil dostal hydraulický posilovač řízení, vzduchový tlakový posilovač spojky a elektropneumatické řazení, což ve výsledku usnadňovalo řidiči práci a šetřilo jeho zdraví. Jednalo se o nejmodernější trendy ve vývoji nákladních automobilů, které koncepčně navazovaly na starší typy.

Poprvé se na vzhledu karoserie a interiéru podíleli odborníci z oblasti designu, především pak zlínský průmyslový designér a sochař Zdeněk Kovář.  Řešil se jak vnější vzhled automobilu, tak vzhled a ergonomie interiéru kabiny.

Výroba T138 byla, po pečlivé přípravě zahájena v roce 1959, ale i tak se od samotného počátku potýkala s velkým množstvím problémů, souvisejících se souběžnou výrobou automobilů Tatra 111. Přes všechnu snahu se problémy nedařilo řešit a teprve po úplném ukončení výroby typu T111 se situace zklidnila. 

Například v roce 1961 stanovil rozpis operačního plánu vyrobit ve III. čtvrtletí 1961 celkem 97 vozů, a to 57 vozů typu S3 a 40 vozů typu S1. Mimo to ještě 100 ks podvozků na typ S1 pro kompletaci v pobočném závodě Bratislava. Z důvodu nezajištění předávky náhradních dílů na T 111 a nezajištění více než 400 ks strojního vybavení pro navýšení výroby náhradních dílů v roce 1962, bylo vedením podniku rozhodnuto o zajištění souběžné výroby mimo již uvedené počty, a to 150 ks T 138 S1 v I. čtvrtletí 1962. Větší část plánu, 100 ks, mělo být vyrobeno v Kopřivnici a 50 ks v Bratislavě. V průběhu II. a III. čtvrtletí byl v Kopřivnici vyráběn pouze automobil T 111 a v Bratislavě docházelo k montáži 50 ks T 138 S1 již na vyrobených podvozcích z roku 1961. V IV. čtvrtletí 1962 pak konečně zahájili výrobu T 138 v plných počtech. Toto řešení umožnilo jednotlivým útvarům podniku vyrovnat se se všemi nedostatky v náběhu výroby Tatry 138, jako i utlumení a ukončení výroby Tatry 111. Celkové problémy s náběhem výroby Tatry 138 byly způsobeny nedostatky ve výrobě jednotlivých komponentů, takže se jednotlivé útvary často obviňovaly z nedostatečného nasazení pro plnění plánu. Například oddělení motorů a převodů mělo dodat do konce července 1961 40 kusů motorů s převody. Ve stejném období však bylo připraveno pouhých 6 motorů a převod nebyl vyroben ani jeden. Podle sdělení tehdejšího vedení oddělení byla šance dodat do konce července pouhých 20 ks motorů s převodem, což byla polovina plánované hodnoty. Ještě hůř si stálo oddělení montáže podvozků. To mělo do 31. 7. 1961 dodat 30 kusů smontovaných podvozků. Ještě 10. 7. byl však stav vyrobených podvozků nula a byly připraveny pouze čtyři rámy, ovšem bez bočnic, tedy nekompletní. Jediné oddělení, které „téměř“ plnilo svůj závazek, byla výroba budek, kterých bylo k 10. 7. vyrobeno 153 v surovém stavu. 

S ukončením výroby T111 se postupně dodávky T138 ustálily a výroba naběhla naplno na příštích deset let.

Vozy byly exportovány do mnoha zemí a odběrateli byly nejen státy východního bloku jako SSSR, Polsko, Rumunsko, Bulharsko, ale i Nizozemsko, Francie, Rakousko a další. Byly vyráběny jednostranné sklápěče, trojstranné sklápěče, vojenské a civilní valníky, nástavby bagr a jeřáb, vojenské a civilní cisterny, také vojenská speciální vozidla. Několik automobilůtéto řady bylo použito i k expedicím, jako např. k expedici Lambarene nebo expedici Hindúkuš.

V průběhu odpolední směny, ve středu 5. ledna 1972, opustil montážní linku poslední vůz řady Tatry 138, historicky nejkrásnější typ nákladního automobilu kopřivnické automobilky. Není divu, že jsou v současné době Tatry 138 i zajímavým objektem sběratelů, kteří dovedou ocenit její krásu, schopnosti i kvalitu. Vozy se staly oblíbeným exponátem automobilních muzeí i expozic soukromých sběratelů.


TATRA 138
Výroba:​​ 1961 –1972
Počet vyrobených kusů:​​​ 48 222 všech modifikací
Motor:​​​ T 928, 928 -12 / vznětový / OHV / 8 V - 75°
Chlazení: ​​vzduchem
Uložení motoru:​ vpředu pod kapotou
Vrtání/zdvih: ​​120 mm / 130 mm
Objem motoru: ​11 762 ccm
Výkon motoru:​ 180 k/ 132,4 kw/ 2000 ot/min


Tatra 137 na brněnském veletrhu
Tatra 137 a hrad Hukvaldy
Tatra 138 v řece
Poslední podvozek Tatry 138