SALON PRO HOSTY

Hlavní stránka Zámek Kunín Aktuální akce SALON PRO HOSTY

středa 6. ledna 2021

SALON PRO HOSTY Díky unikátním záběrům do pokojů zámku z roku 1913 a také jedinečnému inventáři z let 1902 a 1913 se podíváme do místnosti, která sloužila jako salon pro hosty majitelů zámku. Vstupovalo se do něj z Modrého salonu a za ním se pak nacházel již samotný Pohostinský pokoj. V roce 1902 pokoj sloužil jako budoir a vedle něj se nacházela ložnice manželky majitele zámku Marietty Bauerové-Chlumecké.


Vše se změnilo po smrti obou manželů. Marietta umírá tragickou smrtí v létě roku 1911 a manžel zemřel přesně za tři měsíce po ní. Od roku 1912 se zámek stal sídlem prostředního ze synů Dr. Moritze Chlumeckého-Bauera (1882 - 1945) a jeho manželky Margarethy z Remiz (1886 - 1974). Pokoje zámku tehdy prošly velkou proměnou.

Kolorovaný záběr ukazuje na stěnách tapetu s pestrým dekorem růží. Rámová výmalba na klenbách byla nesena v červených, hnědých a béžových tónech. Stejná se nacházela také ve vedlejším pokoji a dodnes ji spatříme v tzv. 1. Pohostinském pokoji zámku. Náš záběr je zaměřen do rohu pokoje, vpravo od vstupu z Modrého salonu. V nároží stála bílá kachlová kamna, na nich sousoší muže a ženy a před kamny paraván z červeného dřeva. Fotografie prozrazuje, že paraván byl seskládán z vyobrazení koní a koňských závodů. Na podlaze byl položen velký vázaný koberec a ze stropu visel starožitný elektrický lustr. Sedací garnitura byla tvořena malým divanem a 4 židlemi v podobě vějíře, na divanu pak zahlédneme malý sametový malovaný polštář. Na vykládaném stole byl položen mosazný zásobník na sirky, dřevěný popelník a také selská váza na květiny.

Vpravo od garnitury následovala vykládaná skříň (komoda) s motivy růží se 3 zásuvkami a skleněným nástavcem. Nahoře spatříme 2 švédské dřevěné krabičky, švédskou dřevěnou konev, na komodě dřevěný košík (s dračí hlavou) a 2 vázy Zsolnay (značka Zsolnay Pécs vznikla v roce 1853 a do roku 1914 byla největším výrobcem svého druhu v Rakousku-Uhersku). Pokud vás zajímá, co bylo uvnitř slkeněného nástavce, obsahoval 4 zeleně zlaté květinované talíře, 4 malé porcelánové houbičky, 2 míšeňské podlouhlé flakony (modro bílé), 1 džbánek a 1 hrníček Zsolnay, 1 starou broušenou sklenici, servis skládající se ze zcela zlatých 2 konví, 2 šálků a cukřenky, dále 2 menší míšeňské lahvičky (modro bílé), 1 starovídeňský hrneček na ragů (s víkem a hlavičkou), 1 japonský šálek se 2 podšálky, 3 porcelánové podšálky, 1 zcela malou čajovou konvičku a 1 mušli.

Přejděme k výzdobě stěn. Vidíme velké empírové zrcadlo (tmavohnědé se zlatými ozdobami) a olejomalbu hlavy ženy v širokém zlatém rámu. Obraz byl signován iniciálami "C. St. G." Není těžké uhodnout, kdo byl autorem obrazu. Hraběnka Gabriela ze Saint Genois (1827 - 1901) byla talentovanou amatérskou malířkou, která se vypracovala až na velmi ceněnou poloprofesionální malířku žijící v Badenu u Vídně. Zámek v Kuníně jako hosté navštěvovali také členové brněnské rodiny Regnerů z Bleylebenu, do které se po smrti manžela provdala Gabrielina snacha Eleonora (Gabriela pro bratislavský palác svého syna předtím vytvořila dodnes dochovanou malířskou výzdobu). Podle inventáře zámku ve Spálově se v tamním Psacím pokoji Marietty Bauerové-Chlumecké v roce 1902 nacházely dokonce 3 olejomalby této malířky ("3 Oehlbilder St. Genois").

Na záběru už ale nevidíme, co následovalo: malá vykládaná skříňka se 3 zásuvkami a na ní čtyřramenný křišťálový svícen, 2 temně modré anglické vázy a dále vykládaná závěsná skříň zdobená nahoře zlatými vázami.
 
Odraz ve velkém empírovém zrcadle nás posouvá do další části místnosti, nalevo od vstupu z Modrého salonu. Vidíme, že v nároží visí jedno ze dvou rohových zrcadel ve zlatých rámech, pod ním se nalézala rohová skříňka na knihy (nahoře s roletou) a zde pivní džbánek (bílo modrý na způsob delftské fajáns), 2 selské porcelánové husy, 1 vyřezávaný kokosový ořech, 1 porcelánová houbička, 1 selská dřevěná krabička, 1 alabastrová madona. Některé z těchto předmětů jsou snad vidět v odraze velkého zrcadla.
 
V odrazu jsou patrné také dvě lovecké rytiny v temně hnědých rámech se zlatou mašlí a zlatými knoflíky. Tak byly popsány v inventáři. Dalších osm loveckých grafik ve stejných rámech viselo ve stejné době ve 2. Pohostinském pokoji zámku. Z inventáře se dozvídáme, že rytiny byly zhotoveny podle obrazů známého malíře George Morlanda (1763 - 1804), oblíbeného také svými loveckými a rustikálními výjevy ("8 Jagdstiche nach Bildern von Morland v. Jahre 1792 in braunen Rahmen mit Goldmachen oben"). Oblíbenost Morlandových děl byla tak velká, že se za jeho života objevilo na 250 samostatných rytin z jeho děl. V roce 1902 bylo podle inventáře všech deset grafik podle Morlanda vystaveno ve 2 patře zámku ve Velkém sále ( "10 Kupferstiche (Rahmen mit Maschen (Jagdmuster) (Szenen"), než byly roku 1913 rozděleny do pohostinských místností 1. patra.
 
Co již dále nevidíme je papírový koš, vykládaný světlý psací sůl, na něm malé bronzové hodiny, stojací lampa, poznámkový blok, deska na psaní, peroutka (porcelán a štětka) a 2 porcelánové popelníky. Malý koberec před psacím stolem, zelené kožené křeslo ke psaní, spací divan s přehozem z koberce, na něm 2 kožené polštáře a 2 pestře vyšívané lněné polštáře. Dále hnědý nízký kuřácký stůl, na něm mosazný zásobník na sirky, dřevěný popelník a selská váza na květiny.
 
Nyní k další obrazové výzdobě pokoje. Ta byla složena ze tří barevných tisků v červených rámech nade dveřmi a barevného tisku ("Schubertabend in einem (Wiener) Bürgerhaus"), představujícího reprodukci známého obrazu malíře Julia Schmidta (1854 - 1935), hudebního skladatele Franze Schuberta sedícího u klavíru, otočeného ke svému publiku. Olejomalba vznikla jako zakázka města Vídně ke 100. výročí narození skladatele. V pokoji se dále nacházely 4 malé mědirytiny od malíře a grafika Daniela Chodowieckého (1726 - 1801), jednoho z nejznámějších ilustrátorů Německa své doby. Další 3 jeho grafiky se nacházely ve vedlejším Modrém salonu ("3 kl. Kupferstiche von Ludw. Wiltroida Chodoviecky"), 37 dalších v Empírovém pokoji ("37 kl. Kupferstiche in Rahmen v. Chodoviecki"). Jak se prozrazuje inventář, Chodowieckého grafiky byly v roce 1902 součástí inventáře zámeckého muzea a všechny vystaveny v Modrém salonu zámku ("44 kl. Kupferstiche in Rahmen (Chodoviecki inv. Museum"). V pokoji se nakonec ještě nacházel akvarel P. G. Bernharda z roku 1856. Pieter Gergardus Bernhard (1813 - 1880) byl malíř a litograf činný v Haagu, malující především portréty a domácí scény.
 
Neuplynula dlouhá doba a došlo k další proměně pokojů. Dr. Moritz Chlumecký-Bauer narukoval 2. srpna 1914 společně se svým šoférem Dominkem Zachem (který předtím sloužil jako štolba u jeho matky Marietty Bauerové Chlumecké) jako jízdní ordonanc (příslušník dobrovolnického automobilového sboru) na východní frontu. Zde byl vzápětí zajat kozáky a poslán do zajateckého tábora na Sibiři. Roku 1915 byla již malá část zařízení zámku převezena nejstarším z bratrů Victorem Bauerem do Loschwitz, kde doplnila zařízení jeho tamního obydlí s krásnou zahradou a pohledem na Labe a na Drážďany. Fotografické záběr do vily ukazují, že součástí zařízení se stala také sedací garnitura ze Salonu pro hosty. Další a vůbec nejrozsáhlejší změny v zařízení zámku nastaly po roce 1920. Ale o tom zase až příště.

 

Autor: PhDr. Jaroslav Zezulčík Sekce: Aktuální akce   |   Tisk   |   Poslat článek známému


Muzejní zajímavosti!

Městské opevnění a boje o NJGalerie osobností města Nového JičínaMehofferLev oděný v purpuruMuž tisíce trikůHrad a panství Starý Jičín
Tramping na PříborskuZa svoboduVlastivědný sborník Novojičínska700 let města Nového Jičína

Jak k nám?

RSS kanál  |  XML Sitemap  |  Mapa webu  |  Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2021

© 2013-2020, Muzeum Novojičínska (v2)