Výstava Noční poutník

Hlavní stránka Žerotínský zámek v Novém Jičíně Aktuální akce Výstava Noční poutník

pondělí 30. září 2019

Život a dílo malíře Rudolfa Kobiely s verši Josefa von Eichendorffa

Rudolf Kobiela

slezský rodák z Oder zemřel ve věku 27 let (Odry 12. 3. 1896 – Klagenfurt 19. 9. 1923)

Jeho tvorba vybočovala svým charakterem ze soudobé regionální výtvarné tvorby. Tíhl k symbolismu a metafyzickým kompozicím. Vyučil se v dřevořezbě u sochaře Tinzeho ve Skorošicích. V době 1. svět.  války působil v oddělení pro válečné hroby (jako kopáč a umělec pro pietní úpravu společných hrobů), kde se zdokonalil v řemeslné zručnosti. Po válce se od sochařství odklonil k malířství a zúčastnil se v Opavě r. 1918 výstavy „Einser“, kam ho doporučil slezský sochař Engelbert Kaps. Ten mu doporučil studium na vídeňské akademii. Na vídeňské akademii umění ho však odmítli. Poté odjel do Švýcarska, odtud se vrátil domů do Oder a sháněl prostředky na umělecké studium. V r. 1922 začal v Praze studovat uměleckoprůmyslovou školu, odkud přešel do speciálního studia na akademii a stal se žákem prof. Franze Thieleho. Po své první výstavě na akademii získal zemskou cenu za krajinomalbu a v létě 1923 mohl odjet na studijní pobyt do vytoužené Itálie.  Na zpáteční cestě však zemřel na zánět slepého střeva. První posmrtnou autorskou výstavu v pražském Rudolfinu v říjnu – listopadu 1923, která se dočkala veřejného ocenění, následovala repríza v Zemském muzeu v Opavě: leden – březen 1924. Postupně se však povědomí o tomto talentovaném umělci začalo vytrácet.
Do opavských sbírek byly z výstavy zakoupeny 3 akvarely: Červánky, Krajina s deštěm a Zralé plody.
Umělecká pozůstalost díky dědici – bratru Adolfovi K. - je soustředěna v Novojičínském muzeu: 45 děl (olejomalby, akvarely, kresby, dřevořezba, skicák)

Výstavu doplňují lyrické verše slezského básníka Josefa von Eichendorffa (Lubowice u Ratiboře 1788 – Nisa 1857):

Procitnutí

Pohřební hrany z chrámu znějí,
z údolí jásot vzhůru zní.
Rekviem mrtvému tam pějí,
skřivánek jásá: Procitni!
Zemí ho tiše pokrývají,
z všech hrobů zeleň vyráží,
krajem se řeky proplétají,
jak v snu les vážně hovoří.
Ve všem tom nářku, smíchu, strázni
- jen širou zemi obhlédni –
jako by touhle jarní bázní
se z hloubi dral den vzkříšení.

Autor: Mgr. Hana Jabůrková Sekce: Aktuální akce   |   Tisk   |   Poslat článek známému