Téma příchodu zemědělských kultur, ke kterým se ještě stále řadíme i my, bylo publikováno v minulých letech v mnohých odborných časopisech. Vznikla série odborných článků věnovaných novým objevům z našeho regionu. Jako spoluautoři některých z nich a účastníci terénních prací se pokusíme se načrtnout obraz „místní” mladší doby kamenné, tak jak jej vnímáme dle současných nálezů. Zatím poslední zkoumané sídliště u Pustějova nám poslouží jako hlavní pilíř. Mnoho artefaktů z „doby kamenné” z celého regionu se podařilo nalézt do první půle 20. století (při pracích na polích). Výměna části obyvatel a mechanizace zemědělství znamenala výrazný pokles nálezů. Poodří a pahorkatiny po jeho stranách se jevily jako lesní oblast, kam neolitický člověk zavítal výjimečně, přičemž zde přišel tu o pazourkový hrot šípu, tu o kamennou sekeru či sekeromlat. Jeho předchůdci, mezolitičtí lovci, rybáři a sběrači, ustoupili do rovin na severu.
Počátkem 21. století se díky novým poznatkům naše představy výrazně změnily a nahlížíme na proces „pozemědělštění” krajiny komplexněji. Ostatně až do tzv. kolonizace 13. století a vzniku současných obcí, probíhal tento proces s různou intenzitou kontinuálně. Archeologický průzkum pustějovského sídliště byl iniciován nadějnými několikaletými povrchovými sběry, geomagnetickým měřením a snahou srovnat lokalitu s průzkumy v Bravanticích a Studénce.
Stav krajiny v okolí neolitického sídliště u Pustějova (hvězdička) v polovině 18. století na mapě tzv. 1. vojenského mapování.
Pro kontext pustějovského nálezu se přenesme do 2. poloviny 6. tisíciletí př. n. l., tedy doby lidu kultury s lineární keramikou. Na mírně zvýšené terase lemované potokem a nivou řeky Odry se rozkládalo neolitické sídliště. Polohu těchto vodotečí vůči osadě před šesti tisíci lety jsme nezkoumali. Víme ale, že dnešní terén v nivě a bočních přítocích je navýšen sedimenty v řádu několika metrů. Z pohledu pravěkého obyvatele vyhlíželo okolí osady o něco dynamičtěji než dnes, vezmeme-li navíc v úvahu množství malých stružek a pramenišť, která si musíme představit jen podle analogií z méně pozměněných oblastí. Viděno „kvalitou bydlení”, nachází se pustějovská osada v typické poloze pro tuto dobu na terase s přístupem k vodě, avšak bezpečné vůči záplavám. Je situována tak, aby měla dostatek slunce a je mírně kryta od severu, což ale v zalesněné krajině nebylo až tak důležité. Tento lesní pokryv si nelze představit jako dnešní „šumavský prales”. Šlo o listnatý, prosvětlený a dobře průchodný porost. Špatně průchodná byla niva Odry.
Svou polohou zapadá pustějovská osada do typického (evropského) chování lidu s lineární keramikou, i do vzorce známého z pooderských lokalit (např. v Hladkých Životicích, Studénce a Bravanticích). Sledujeme-li pravěká sídliště počínaje Blahutovicemi dále k severu, je možné, že některé stopy osídlení (zejména rybářského) se mohou ukrývat pod mladšími nánosy sedimentu. Naznačuje to zpráva Květoslava Kadlčíka týkající se nálezu "páskové keramiky" v někdejším hostinci u mostu do Nové Horky.
Sídliště v pravém slova smyslu – vsi či osady – se v pravěku v regionu nevyskytují ve všech kulturách či obdobích. Někdy se objevují nepatrné stopy ve formě samostatných artefaktů a existují i časové úseky, v nichž území zřejmě nebylo stabilně osídleno. Nejstarší neolitická sídliště náleží stejně jako Pustějov už první neolitické kultuře – lidu s lineární keramikou. Další neolitická sídlištní epizoda přišla na sklonku lengyelského období. Průměrná nadmořská výška, v nichž se neolitické sídelní lokality v regionu nachází, je okolo 250 m n. m. Všechna sídliště byla vázána na menší vodoteč, která bývá vzdálená v rozmezí asi 120 až 400 m. Vzdálenost od dnešního řečiště Odry, se pohybuje v rozmezí od 0,9 do 3,9 km. Mírné svahy s osadami byly převážně ukloněny k jihozápadu. Neolitická sídliště u Bravantic, Studénky a Pustějova existovala zhruba současně (fáze IIb kultury s lineární keramikou).
Různých kamenných nástrojů a artefaktů ze sídliště „Dolní role” v Pustějově, bylo sběry a výkopy shromážděno více jak 1000 kusů. Díky tomu můžeme lokalitu hodnotit obecněji. Mezi kamenné broušené nástroje z lokality patří ploché sekerky, kopytovité klíny nebo poškozené kopytovité klíny, které byly druhotně přibroušeny na zlomených částech a využity jako kladívka nebo otloukače. Mezi další nálezy patří např. zrnotěrky nebo dlátko z břidlice. Štípanou industrii zastupují nožíky, čepelky, čepelky se zoubky, které mohly sloužit jako pilky, čepelová rydla, trapézové čepelky, škrabadla, jádra, hroty, vrtáky nebo šipky. Pro jejich výrobu sloužily místní silicity (lidově pazourky) glacigenních sedimentů a silicity krakovsko-čenstochovské jury (SKČJ). Vzácně se vyskytne i karpatský radiolarit.
Pustějov "Dolní role" - přelomené kamenné kopytovité klíny typické pro počátek neolitu.
Zlomky keramiky z nádob zdobí vrypy, voluty, svislé rýhy, výčnělky, polokulovité pupíky a laloky. Vzhled neolitické osady ilustrují bohužel pouze sídlištní jámy a možný pozůstatek příkopu, podobně jako je tomu zatím ve Studénce, a na rozdíl od Bravantic, kde bylo zachyceno 5 kůlových, takzvaných dlouhých domů. Nálezový soubor z Pustějova ukazuje běžný obsah nástrojů a nádob období „prvních zemědělců”. Chybějící budovy mohou být zkreslením vlivem výzkumu systémem sond a v budoucnu se mohou objevit. Podobně by budoucnost mohla přinést lepší pochopení návaznosti mladšího lengyelského sídliště.
Pustějov "Dolní role" - zlomky nádob kultury s lineární keramikou. Č. 5 - celý tvar ze Studénky "Záhumení".
Pustějovská neolitická osada vstoupila do povědomí odborné veřejnosti zajímavou diskusí o používání přinášených silicitů SKČJ a smyslu této činnosti sledované i na dalších pooderských lokalitách. Naše původní představa byla, že zde mohlo existovat distribuční centrum krakovského materiálu. Převahu této pohledově pěkné suroviny vykazovala naleziště v Bravanticích, Studénce i Pustějově s až 80% zastoupením v souborech. Převaha úštěpů nad čepelemi nás vedla k myšlence, že jde o osadu s tak zvanou sekundární výrobou. Tedy, že z Krakovska přinášený silicit zde byl upravován do forem polotovaru a následně distribuován dále. Martin Oliva k tomu publikoval zajímavou polemiku. Jako znalec štípané industrie a badatel na jihomoravských pravěkých dolech v Krumlovském lese, podrobil představu výrobních center kritice. Upozornil, že z datovatelných objektů v Pustějově pochází jen 142 ks „pazourků”, zatímco z povrchu a podorničí celých 418 ks. Odborně vyhodnoceny byly právě kusy z materiálu SKČJ, neboť díky jasnému zastoupení v „jamách” s lineární keramikou k této kultuře náleží. Polovina nalezené štípané industrie pochází ze dvou objektů (hliníku a příkopu). Téměř všechna nalezená jádra pocházejí ze sběrů. Takovýto obraz naznačuje, že se vyrábělo na velké ploše, a ne v určité dílně. Martin Oliva dále rozebírá nálezy z hlediska technologického postupu, jakým se nástroje v Pustějově vyráběly. Jestliže je neolitický horizont sídliště v Pustějově spjatý s užíváním silicitů SKČJ, upozorňuje Martin Oliva na moravské a české lokality, kde je zastoupení SKČJ také nemalé. Na základě analýzy zbytků povrchové kůry na artefaktech zmiňuje sociální a nadstavbové důvody pro import nebo speciální úpravu artefaktů tohoto druhu. Například ponechání kůry jako symbolu mystického původu kamene z podzemí, oproti v Poodří dostupným „ledovcovým pazourkům”. Přesto, že byl eratický silicit v okolí dostupný, vezměme v úvahu, že po nástupu boreálního zalesnění, nemuselo být jeho hledání až tak snadné, jako na pozdějších obdělávaných polích. Ostatně bráno tímto pohledem, převažuje eratická surovina v Pustějově v pozdně neolitické fázi místního osídlení. Tehdy již muselo být okolí osady vymýceno a obděláváno po několik generací.
Silicit krakovsko-čenstochovské jury - jádra s negativy odbíjených čepelek.
Proč se v Pustějově zpracovával krakovský silicit donášený ze 150 km vzdáleného zdroje? Na základě některých analogií a dostupnosti jiné suroviny se zdá, že mohlo částečně jít o nadstavbové, odpočinkové činnosti. Štípání kamenných nástrojů je do jisté míry relaxací a je možné v něm dosáhnout neobyčejné zručnosti – ovšem až po delším „zácviku” a zvládnutí prostorové představivosti. Štípač totiž musí do kusu suroviny naprojektovat budoucí nástroj a přizpůsobit tomu technologický postup výroby. Dokladů o tomto jevu máme z Evropy dost. Unikátem je oblast Krumlovského lesa, kde se masivně těžil rohovec na štípání ještě počátkem doby bronzové. Dodnes zde leží tuny (!) naštípaného materiálu. Ovšem ani obchod se zajímavým materiálem není vyloučen. V regionu i na lokalitě se nacházejí typické broušené nástroje z metabazitu Jizerských hor, který se distribuoval po celé střední Evropě v období, kdy se nová sídelní síť teprve vytvářela.
Proč byly silicity SKČJ tak oblíbené? Mívají totiž výraznou tmavě hnědou sytou barvu, bez přechodů (polsky také „krzemionki czekoladowe”). Jde o materiál esteticky zajímavý.
Svou roli ve spojení s Krakovskem mohl hrát také předpokládaný průnik od jihu přicházejících zemědělců a mezolitiků, kteří se pomalu stahovali k severu, kde jejich kultury přežívají déle. V Poodří a Poopaví tomu nasvědčují doklady hojnějšího neolitického rybolovu.
Zátěže rybářských sítí z Poodří.
Neolitické osídlení v Pustějově patří spolu s dalšími lokalitami v jeho těsné blízkosti k místům, která podala důležité důkazy o počátcích naší civilizace v území. V budoucnosti se snad podaří upřesnit a vysvětlit dílčí otázky týkající se života místních sídlišť jako takových, ale také jejich postavení v širším kontextu Moravy a Slezska.
Mgr. Radka Knápek, Mgr. Aleš Knápek