Od příchodu říšského hraběcího rodu Vetter von der Lilie do lůna úrodné krajiny podél meandrující Odry se z původně malé tvrze stává významné aristokratické sídlo, centrum hudební i výtvarné kultury. V květnaté krajině lužních lesů se v polovině 18. století rodí nový barokní zámek, který si díky uměnímilovným aktivitám svých majitelů brzy vysloužil označení „malá Vídeň“. 

Více...

Květnatá krajina obklopující zámek Nová Horka od jara až do podzimu doslova překypuje životem a její objevování je stejně inspirující jako hluboká minulost ukrytá ve zdech šlechtického sídla a až do roku 1945 domova hraběcího rodu Vetter von der Lilie. Nově zpřístupněný zámecký areál představuje místo, kde se architektura snoubí s kulturní krajinou protkanou meandry řeky Odry a návštěvníkům nabízí odpočinek ve stínu lužních lesů i pod freskami zahradního sálu. Instalace v prostoru 1. NP nabízí návštěvnický okruh propojující interiér původní zámecké kaple s prostorem sala terreny a prostřednictvím expozice Kotvice akcentuje rovněž vazbu na kulturní krajinu bezprostředně obklopující zámek. Hlavní myšlenkou zámecké instalace je zdůraznit dobové propojení mezi kulturou a přírodou v rámci každodenního života aristokratického sídla v předmoderním období, a to prostřednictvím vzájemné komunikace oborů humanitních a přírodních věd.

Od příchodu říšského hraběcího rodu Vetter von der Lilie do lůna úrodné krajiny podél meandrující Odry se z původně malé tvrze stává významné aristokratické sídlo, centrum hudební i výtvarné kultury. V květnaté krajině lužních lesů se v polovině 18. století rodí nový barokní zámek, který si díky uměnímilovným aktivitám svých majitelů brzy vysloužil označení „malá Vídeň“. Za reprezentativní fasádou aristokratického sídla se však skrýval rovněž každodenní život šlechtického hospodáře, jeho péče o pole, lesy, louky, zahrady a celý konvolut kulturní krajiny obklopující zámecké sídlo. Šlechtické sepjetí s okolní krajinou je zvěčněno v příbězích novohorecké sala terreny a areál zámku je tak místem, v němž se snoubí příroda s historií. Baroko se zde prolíná s prapůvodními kořeny antické mytologie a svědčí o intimním spojení zdejších majitelů s okolní krajinou. 

Napsali jsme

Historické krajině tváří v tvář

Paměť zmizelé krajiny a hledání její identity představuje na půdě muzea jednu z nejpřirozenějších možností pro vzájemnou komunikaci mezi disciplínami humanitních a přírodních věd. Úvahy nad významem hor, řek či lesů pro každodenní život minulých generací si lze jen těžko představit bez dialogu historie, etnografie a archeologie s botanikou, zoologií či geologií.