Dávno před první písemnou zmínkou sídlili na svazích hradního kopce v době bronzové první obyvatelé, po nichž se zachovaly jen zlomky keramiky a bronzový poklad v místě pozdějšího kříže na hřbetě pod hradem. Jičín alias „Ditschin“ jako místo vstupuje do historie v listině psané hrabětem Arnoldem z Hückeswagenu („... na našem hradě“) roku 1240. Pod tímto hradem později vzniká kostel, městečko, které se ale nemůže vzhledem ke své poloze na hřbetu kopce příliš rozvíjet.
Město Nový Jičín vzniká v době kolem roku 1300 v jeho těsné blízkosti. Založeno je ale už na větší plošině obtékané potoky v místech, kde se protínaly dvě obchodní cesty. Jedna ze Slezska do Uher, druhá spojující jih se severem až k pobřeží Baltu nebo k centru starého Polska – Krakovu – a zdrojům soli v jeho okolí.
Původním sídlem majitelů města i městečka byl samozřejmě hrad na výrazném skalnatém vrcholu. Majetkové poměry a změny ve společnosti vedly ve 14. století ke vzniku panského sídla také v rozkvétajícím městě. Do nároží hradeb byl tedy vložen organismus pozdějšího zámku, který se přestavbou na počátku 16. století stal renesanční dominantou obce. Hrad neboli zámek, jak jej stará čeština běžně označovala, se však vyvíjel stejně zdatně a v 16. století byl výstavnou a rozlehlou rezidencí Žerotínů se třemi paláci a kaplí. Novojičínský zámek svou prestiž ale začal brzy ztrácet a na čas se stal dokonce sídlem radnice.
Bouře třicetileté války znamenala přelom v životě obou objektů. Zatímco hrad utrpěl pobyty vojska a byl zde i špitál, ze zámku se opět stalo sídlo správy panství. Sídlo však v uvozovkách, neboť novou vrchností byli olomoučtí jezuité, a ti nebažili po nastupující barokní nádheře a slavnostech. Po válce byl hrad sice opravován, ale sloužil mimo jiné jako skladiště obilí a vína a také jeho význam se rychle vytrácel. V polovině 18. století vyrostl v městečku pod ním jako určitá náhrada dokonce malý zámek.
Zámek v Novém Jičíně získává roku 1781 Tereziánská akademie ve Vídeňském Novém Městě (nejstarší vojenská škola na světě). Velkostatek náležející k zámku se stal zdrojem financování vojenské školy a krátce i lazaretu. V polovině 19. století došlo k zásadní rekonstrukci objektu, vedené významným místním stavitelem Ignácem Klosem. Novojičínský zámek pak ve svých prostorách hostil takové osobnosti, jako byl František Palacký nebo významný rakousko-uherský politik Paul Gautsch von Frankenthurn. Snad nejvzácnější návštěva sem zavítala 12. března 1912. Toho dne zde strávil noc druhý následník rakousko-uherského trůnu arcivévoda Karel František Josef se svou chotí arcivévodkyní Zitou, princeznou bourbonsko-parmskou. Ve čtyřicátých letech 20. století začínají první adaptace zámku pro potřeby muzea, kterému slouží až dodnes.
text: Mgr. Aleš Knápek, Bc. Miroslav Bitter, Dis.