Rychlé informace
Překlad:
PhDr. Eleonora Jeřábková, Ph.D.
Účinkuje:
Literární klub Nový Jičín
Hra „Jak se zkouší láska“ byla napsána na zámku v Kuníně teprve dvaadvacetiletou majitelkou zámku hraběnkou Walburgou roku 1784. Hru na pokračování otiskl časopis pro ženy Damenjournal für Damengesellschaft ve svém prvním ročníku. Časopisu ji dala k dispozici matka mladé autorky hraběnka Rebeka Harrachová, rozená Hohenemsová. Požádala, aby jméno autorky nebylo zveřejňováno. Hra však měla úspěch a tak se na závěr hry čtenářky dozvěděly, že autorkou je hraběnka Walburga Truchsess-Zeilová, rozená Harrachová, žijící na zámku v Kuníně na Moravě, která je dle hodnověrných svědectví považována za pravou ozdobu ženského pohlaví a klenot této doby! Sama autorka se v tichosti zabývá těmi nejkrásnějšími činnostmi, a kromě vedení domácnosti rovněž shromažďováním znalostí, které pak přináší své malé dceři.
Ve hře vystupuje šest osob: pán a paní Thronbergovi, Luisa, dcera pana Thronberga z prvního manželství, Freudenthal, syn paní Thronbergové z jejího prvního manželství, který je zasnouben s Luisou, rodinný přítel Wellmar a sluha. Rodiče se rozhodnou, že lásku svých dětí, nevlastních sourozenců, podrobí zkoušce. Děti byly před osmi lety zasnoubeni, od této doby se však neviděly. Nyní nastává doba příjezdu pana Freudenthala, jehož identita má být Luise zatím skryta... Láska však nakonec zvítězí. Luisa na závěr hry vyznává: "Jsi opravdu můj, Ty vnitřně milovaný, - a učinit se sama Tobě vždy ještě dražší, bude sladkým zaměstnáním mého celého života."
Život jako román: manželství Walburgy a jejího muže Klementa Aloise bylo uzavřeno z lásky. Slavná spisovatelka Sophie la Roche, která později roku 1796 Walburgu osobně pozná během její návštěvy, v dopise příteli napíše, že potkala jedno z nejpodivuhodnějších zjevení, jaká jsou vůbec možná. Něco zcela vlastního, nového - v hmotném a morálním - a nově potvrdila zásadu slavného Wielanda: Všechno co je možné musí být! Hovoří o jejím nešťastném manželství z lásky, smrti její dcery (ona milovaná Amalie umírá ani ne jednoletá v Kuníně roku 1785), o tom, jak hraběnka onemocněla na své duši, oddělila se od svého manžela, který odvedl posledního syna do Zeilu ve Švábsku - a hraběnka nalezla útěchu a klid u Moravských bratří (spisovatelka připomíná, že na panství hraběnky je kolébka ochranovských obcí) a smysl svého života ve zřizování škol! Zde na zámku v Kuníně se začal psát neuvěřitelný, silný příběh ženy, kterou nazvali první dáma Moravy...
O tom, že Walburga se stala známou osobností, svědčí další řádky dopisu Sophie la Roche. Prozrazuje, že hraběnka během své dlouhé cesty z Kunína navštívila Ochranov, všechny výchovné ústavy (zvláště Salzmanův ve Schnepfenthalu), Výmar, Drážďany, setkala se se slavnými Lavaterem, Gessnerem, během jejího pobytu v Drážďanech ji navštívili Wieland a Herder.
Pozornost si také zaslouží zajímavá zmínka o výroku slavného profesora estetiky Meissnera: "Hraběnce Truchsessové nezávidím nic více, než její klasický styl. Číst její dopisy je velký požitek."
Zde malá ochutnávka překladu hry:
První scéna
Luisa (na zahradě): Jaký to den! Radost zalévá mé srdce a tato radost dodává dennímu světlu ještě více jasného třpytu. – Dojemná věc naplňuje mou duši, která je tak blažená, že to ani nemůže unést. - Je to blaženost naděje, blaženost strachu. Často je strach lepší než zářivá naděje. Ó, jak nepravidelně mi buší srdce! Je to jako by chtělo uniknout z mé hrudi. Uteč milé srdce, přímo a bez zábran k tomu, komu již dávno náležíš.
Druhá scéna
Paní z Th.: Tak zamyšlené, mé dítě? – Zdáš se být rozrušena?
Luisa: Ano, nejmilejší matko! – Trestám sama sebe – sním – raduji se a chvěji.
Paní z Th.: Luiso! Tvá duše cítí a je to čistý cit ctnosti a nevinnosti. Ach, kéž tvůj cit zůstane vždycky tak čistý, vždy tak obšťastňující! – Freudenthal je tě hoden a ty jeho. Je už sedm let od tebe odloučen. A je již sedm let tvým manželem. Jen kněžské požehnání chybí vašemu zasnoubení.
Luisa: Ó, matko, jak jsem šťastná, že jsem dvakrát vaší dcerou. Nikdy se žádní rodiče nestarali o své dítě tak, jako vy o mne. Dala jste mi vlastního syna za muže; a jakého syna?! - Vychovaného mým vlastním otcem, který ho utvořil zcela dle svého!