Plavání patří k aktivitám, které vznikly v dobách, kdy lidé a voda spatřili světlo světa. Po době středověku, který nahlížel na lidské tělo jako nástroj ďábla se o plavání jako prospěšné aktivitě začalo hovořit opat v dobách osvícenství. O prospěšnosti plavání na zdraví člověka se začalo hovořit rovněž v souvislosti se vznikem moderní gymnastiky a tělovýchovy. Plavání bylo zařazeno do výuky tělovýchovy také na zámeckém institutu hraběnky Walburgy z Waldburg-Zeilu, který založila v roce 1792 na svém zámku v Kuníně a který náležel k nejmodernějším školám svého druhu v celé střední Evropě. Svědčí o tom nejen učebnice gymnastiky zakladatele moderní tělovýchovy Johanna Christopha Gutsmuthse, dochovaná ve zdejší zámecké knihovně, ale rovněž jeho učebnice plavání z roku 1798, která je rovněž součástí knihovny (Kleines Lehrbuch der Schwimmkunst zum Selbstunterrichte Weimar, 1798). Připomeňme, že žákem kunínského filantropina byl rovněž slavný český historik a zakladatel moderního českého národa František Palacký.
Závěr 19. století s sebou přinesl rozvoj cestování a také cesty za koupáním a odpočinkem. Jedním ze sídel rodiny Schindlerů z Kunewaldu, majitelů zámku v Kuníně a dědiců hraběnky Walburgy se stala rozlehlá vila v Krumpendorfu na jezeře Wörthersee. Důležitou roli v rozvoji turistického ruchu v této obci, která zaostávala za známějšími místy jako Pörtschach a Velden, hrál Max Schindler z Kunewaldu, který zde byl sám pravidelným letním hostem. Přibližně od roku 1895 zde začal pořádat večerní zábavy a uvedl do života Zábavní výbor. Rozvoj Krumpendorfu, jeho společenský život dokumentuje bohatá sbírka fotografií z přelomu 19. a 20. století, která zachycuje rovněž rodinu Schindlerů a jejich přátel během koupání na jezeře Wörthersee. Rovněž další majitelé zámku, průmyslník rytíř Viktor Bauer a jeho manželka Marietta Chlumecká podnikali pravidelné výlety pro celou rodinu – do Westerlandu, na ostrov Sylt, Skiermonikoog – ostrov vlastněný německým hrabětem Bernsdorffem nebo do Veldenu na Wörthersee. Fotografie z 20. a 30. let 20. století potom zachycují rodinu Victora Bauera, posledního majitele zámku v Kuníně a jeho rodinu během koupání na Baltském moři nebo na moderní plovárně v nedalekém Novém Jičíně.
Pro své vlastní potřeby nechala kloboučnická rodina Hückelů v roce 1910 instalovat za vilou Ing. Hugo Hückela vlastní bazén s vyhřívanou vodou. Byl to architektonický skvost, o kterém se psalo v prestižních odborných časopisech. Po skončení první světové války se kupříkladu zastupitelstvo v Novém Jičíně zaobíralo novou myšlenkou zřízení veřejného koupaliště. Již první sezónu po kolaudaci v roce 1928 nové koupaliště navštívilo takřka 32 tisíc návštěvníků, následující rok jejich počet vzrostl na 73 tisíc osob. Mnozí z nich využili také jedinečné atrakce – několika patrového skokanského můstku. Pro návštěvníky byly k dispozici také převlékací kabiny, dřevěná polohovací lehátka a možnost občerstvení. Velmi často zde docházely šlechtické rodiny Bauerů, Kinských a dalších, kteří byli majiteli zámků v okolí.