Zpráva Brněnských novin ze září roku 1784 byla pouze jednou z mnoha, které v poslední době plnily stránky tehdejších listů. Smělý let bratří Josepha a Étienna Montgolfierových, uskutečněný poprvé na veřejnosti 5. června 1783, byl zopakován před zraky desetitisíců Pařížanů, krále a celého francouzského dvora - 19. září vystoupal do oblak modrý koráb se zlatými královskými znaky, na jehož gondole za neutuchajícího jásotu stoupali také první pasažéři: beran, kohout a kachna.
A 21. listopadu do překrásně vyzdobeného koše montgolfiéry již nastoupili první lidé: ředitel královského muzea Francois Pilatre de Rozier a baron Francois Laurent d´Arlandes. Předcházela prudká srážka se samotným králem, který v obavě o životy kavalírů navrhnul, aby jako první letěli dva zločinci, odsouzení na smrt. Rozier však krále přesvědčil, že tak ušlechtilý a historický krok mohou podniknout pouze šlechtici. A tak ve dvě hodiny odpoledne mohl vydat slavný povel: „Lachez tout!“ - „Pustit vše!“ a balón s prvními lidskými pasažéry se za zvuků fanfár a obrovského potlesku přihlížejících majestátně vznesl k nebi. Po přistání nadšení Pařížané z odvážných cestovatelů radostí doslova roztrhali šaty, prý na památku. Morava na sebe dlouho čekat nenechala.
V pondělí po Velikonocích, 17. dubna 1786 se stal zámek v Kuníně, vzápětí po Židlochovicích, svědkem druhého pokusu o vypuštění horkovzdušného balónu na Moravě. Manžel mladé majitelky zámku Marie Walburgy, hrabě Klement Alois z Truchsess-Waldburg-Zeilu zde nechal přivézt papírový balon až z Německa.
Tento den se odpoledne u zámku shromáždilo velké množství lidu a hrabě pojal plán vypustit balón v nedaleké zahradě v samé blízkosti zámku a přilehlého dvora. Vál však nepříznivý vítr. Balón – vlastně jeho plášť – byl na několika místech potrhán. Tak silné byly poryvy větru. Hrabě se však nehodlal vzdát a připravit publikum o nevšední zážitek. Balón nechal slepit a pokus o vzlet několikrát opakovat. Po všech dalších neúspěšných pokusech nakonec přesunul poslední dějství do samé blízkosti panského dvora. Jeho budovy měly utlumit nárazy větru, balón skutečně vzlétl, vzdušný koráb však narazil do blízkého stromu a stříšky nad vraty do průjezdu.
Došlo ke vznícení balónu a následnému požáru dvora. Rychle šířící se oheň zachvátil obydlí zámeckých úředníků, zámeckého kaplana, sýpky a další hospodářské stavení, při požáru uhořela řada hospodářských zvířat. Pouze s velkým úsilím se podařilo zamezit tomu, aby oheň přeskočil na budovu nedalekého zámku.
Zprávu o vzletu balónu přinesly rovněž Pressburger Zeitung ve vydání ze 7. června 1786: „Pan hrabě z Truchsess-Zeilu, který má za manželku jedinou dědičku pana hraběte Xavera Harracha, a tímto sňatkem přišel k držení značných panství na Moravě, zde chtěl před nějakou dobou nechat vystoupat horkovzdušný balón plněný vinným lihem; ale balón dříve než dosáhl své určené výšky praskl a zapálil vrchnostenskou stodolu a několik selských domů, čímž panu hraběti vznikla škoda mnoha tisíc zlatých.“
Život jako román: manželství Walburgy a jejího muže Klementa Aloise bylo uzavřeno z lásky. Slavná spisovatelka Sophie la Roche, která později roku 1796 Walburgu osobně poznala během její návštěvy Německa, v dopise příteli hovoří o jejím nešťastném manželství z lásky, smrti její dcery, o tom, jak hraběnka onemocněla na své duši, oddělila se od svého manžela, který odvedl posledního syna do Zeilu ve Švábsku a hraběnka pak nakonec nalezla útěchu a klid u Moravských bratří (spisovatelka připomíná, že na panství hraběnky je kolébka ochranovských obcí) a smysl svého života ve zřizování škol. Manželství Marie Walburgy a Klementa Aloise se rozpadlo v roce 1788. Se svou manželkou se již nikdy nesetkal. Mladá a opuštěná žena se naplno začala věnovat svému filantropickému úsilí. Zde na zámku v Kuníně se začal psát neuvěřitelný, silný příběh ženy, kterou nazvali první dámou Moravy....