Rychlé informace

5 h
Divadelní představení
Panelová diskuze

V roce 1868 vyšla v Novém Jičíně knížka místního nakladatele Johanna Nepomuka Enderse věnovaná Kravařsku, jeho přírodě, obyvatelům, kultuře i minulosti. Před čtenářem se postupně rýsuje úrodná venkovská krajina podél klikatící se Odry i dramatické scenérie zřícených zdí starojičínského hradu, kulturní krajina ve středověku doslova vytržená z hloubi lesa. K čtenáři promlouvají i jeho obyvatelé, převážně venkované, po dlouhé generace ovlivňovaní prolínáním slovanských a germánských tradic, kteří se ve světle Endersova textu jeví jako společenství hluboce tíhnoucí k mýtům. Sklon podléhat fantastickým vyprávěním byl na sklonku 70. let 19. století pravděpodobně stejně silný jako na prahu romantismu, kdy zdejšími městy, vesnicemi a samotami procházel sběratel kravařského folklóru Josef Georg Meinert. I přes postupující industrializaci byla krajina i nadále mohutným inspiračním zdrojem a místem poskytující útočiště pohádkám, mýtům i legendám. Vyprávěním, která zněla v německých i českých domácnostech. Příběhy kravařských Němců i Čechů se prolínaly, vzájemně ovlivňovaly a vycházely z hlubokého pouta místních obyvatel ke zdejší krajině. V jejich textech ožívají bájné bytosti obývající zdejší lesy, řeky, potoky, hory, podzemí i louky, ale i stvoření ukrývající se v temných koutech kolektivního nevědomí místních obyvatel. Pověsti a mýty začínají obvykle tam, kde selhává paměť. Nekomplikovaným a prostým jazykem rozvíjí příběhy, v nichž se nepravděpodobné stává nezpochybnitelným. 

Hrabětický les (Obstwald). Camera obscura (Andere Seite Studio, 2014)

Projekt Muzea Novojičínska Acta Mythologica s podnázvem Do nitra starého světa odhalí návštěvníkům obrysy dávno ztracených příběhů a představí mimořádné dědictví kravařského venkova. Během společných večerů budeme moci navštívit sluje zdejšího podzemí obydlené trpaslíky, společně s divokými lovci pod vedením Wotana se za zimních večerů prohánět povětřím nad korunami stromů nebo pozorovat vodní víly nad hladinou řeky. Zprostředkujeme Vám neobvyklá setkání s ohnivými muži, bludičkami i nočními můrami a vydáme se na místa sebevrahů. V duchu dávných vyprávění nad točícími se kolovraty můžete vnímat tyto tematické večery  jako postmoderní přástky, během nichž budete moci příběhy nejen poslouchat, snít nad nimi, ale současně do nich vstupovat. Panelové diskuze s odborníky, hudební produkce, umělecké instalace, filmové projekce i divadelní dramatizace. Každý z připravovaných večerů by se měl mírně odlišovat od těch ostatních, nicméně všechny se budou ubírat stejným směrem, a to k mýtům či jejich případnému odkouzlení. 

Hrabětický les (Obstwald). Camera obscura (Andere Seite Studio, 2014)

Na začátku našeho prvního setkání stála dosud nepublikovaná pověst uložená ve fondu osobní pozůstalosti novojičínského etnografa a člena Muzejního spolku Německé Kravařsko Stephana Weigela. Za upozornění na první pohled nenápadný text bychom rádi vyjádřili díky archivářce Státního okresního archivu v Novém Jičíně Lence Chobotové. Ta nás na jaře roku 2017 upozornila na rukopis Stephana Weigela s názvem Wehrwolf in Blattendorf, v němž na sklonku 19. století zachytil novojičínský etnograf pověst o vlkodlakovi. Mýtická bytost měla údajně obývat Hrabětický les u Blahutovic, kdysi nazývaný Obstwald. Během odpoledne a nastávajícího večera se s vámi chceme podělit nejen o unikátní a dosud nepublikovanou pověst prostřednictvím dramatické adaptace v podání Statického divadla Ostrava, ale během panelové diskuze odhalit fenomén lykantropie a vlkodlaků z různých úhlů pohledu. K diskuzi přijali pozvání kulturní antropolog Giuseppe Maiello, historik Jan Štěpán, zoolog Miroslav Kutal a filmový historik Martin Janoušek. Součástí odpoledne i navazujícího večera bude rovněž vernisáž výstavy Olgy Paštékové s názvem Rotkäppchen a koncert manželů Ireny a Vojtěcha Havlových. 

Prostřednictvím komponovaných večerů Acta Mythologica Vás tedy zveme do dnes již zaniklého světa dávného Kravařska, na nejistou cestu proti proudu času, mnohdy až na jeho neidentifikovatelný počátek. Mezi vesnické chalupy, do prostorných světnic během zimních přástek či k svatojánským ohňům letního slunovratu, do míst, kde se ještě počátkem 19. století míhaly pradávné stíny předkřesťanských mýtů.