Příroda poskytuje množství surovin, k nimž lidé v minulosti zaujímali velmi komplexní postoj a dokázali je efektivně využívat. Tento vztah se týkal také řady divokých rostlin, od jejichž zpracování bylo postupně z různých důvodů upuštěno. Písemné i hmotné doklady nám však přinášejí informace, že v krizových obdobích se k nim dokázaly vracet i poměrně vyspělé společnosti. K některým je kvůli jejich funkčnosti a vlastnostem při uplatnění nejmodernějších technologií opět hledána cesta. Jednou z těchto rostlin je všem dobře známá kopřiva. Ačkoliv je vnímána zejména jako plevel, či v pozitivnějším případě jako léčivá bylina, spektrum možností jejího zužitkování bylo vždy velmi pestré.
Historicky doložené je například využití kopřiv na výrobu papíru a také jako textilního barviva. V dnešní době jejich chlorofyl slouží jako barvivo potravinářské. S kopřivou se můžeme setkat zejména ve farmacii a kosmetice. Minimálně od doby bronzové sloužilo vlákno této rostliny ke zhotovování tkanin a stále i v 21. století láká mnohé výrobce jeho potenciálnost uplatnění v textilní produkci. Na trhu se v současnosti vyskytují především tkaniny zhotovené z ramie (příbuzná rostlina, čeleď kopřivovité) a Girardinie diversifolie, označované jako himálajská kopřiva (rovněž čeleď kopřivovité). Na základě řady podaných patentů však lze předpokládat, že se brzy objeví v hojnější míře i dnes pouze ojedinělé výrobky z historicky prověřené kopřivy dvoudomé.
Tato kniha je jedním z výstupů projektu zaměřeného na historický fenomén zpracování kopřivového vlákna a výrobu kopřivových textilií od pravěku až po 20. století. Projekt se soustředil obzvlášť na kopřivu dvoudomou a její místo v materiální i duchovní kultuře. Prvním počinem byla výstava realizovaná v Muzeu Novojičínska, p. o. – Muzeum a pamětní síň S. Freuda v Příboře (3. listopadu 2016 – 30. května 2017). Ta vycházela z koncepce dlouhodobého výzkumu a její cíl spočíval v představení kulturního fenoménu využívání kopřivového vlákna v širokých souvislostech z mnoha úhlů pohledu.
Na výstavě byly zastoupeny jak autentické předměty, tak náročné rekonstrukce artefaktů z kopřivového vlákna. Důležitou roli u tohoto projektu hrála především metoda heuristiky, která kombinovala muzejní výzkum, klasický etnologický a folklorní výzkum, historickou práci s prameny a archeologické poznatky. Zásadní byla rovněž spolupráce s textilními odborníky, restaurátory a konzervátory, zejména při určování kopřivového vlákna na sbírkových předmětech a artefaktech objevených v terénu. Jelikož ve sbírkách domácích i zahraničních muzejních institucí je počet jednoznačně doložených autentických artefaktů z kopřivového vlákna velmi malý, bylo třeba provést řadu laboratorních expertiz, které doložily, či naopak vyvrátily jeho přítomnost. Nedílnou součástí projektu byl experiment (rekonstrukce kopřivových výrobků), který se opíral o poznatky získané prostřednictvím mezioborového přesahu a o konzultace se zahraničními odborníky majícími zkušenosti s výzkumem i praktickým zpracováním kopřivového vlákna.
Díky takto obsáhle pojatému přístupu mohla být podchycena role kopřivového textilu od zvykoslovných a magických jevů přes lidovou slovesnost až po textilní produkci v konkrétních historických obdobích. Návštěvníkům byl ve dvou výstavních sálech předložen velmi pestrý obraz zužitkování kopřivy na příkladech rekonstrukcí archeologických nálezů i autentických artefaktů vzniklých v rozmezí 18.–20. století. Výstava připomněla i období první světové války, kdy byla kopřiva dvoudomá zpracovávána průmyslově v textilních továrnách na území dnešní České republiky. Poznatky získané při přípravě a realizaci výstavy byly rozšířeny a zpracovány do textů a fotografií pro publikaci Kopřiva. Plevel, který šatil. Předkládané informace se týkají především území dnešní České republiky a Slovenska, ale dílčím způsobem reflektují i poměry v celé Evropě. Pokud popisované jevy odpovídají situaci jinde než v českých zemích, je to vždy zdůrazněno. Výstava se uskutečnila ve spolupráci s těmito institucemi: Archeologický ústav Akademie věd ČR Brno; Archeologický ústav Akademie věd ČR Praha; České muzeum stříbra, příspěvková organizace; Dům pod jasanem – Tkalcovské muzeum v Trutnově; Krajkářská škola Vamberk; Kysucké múzeum v Čadci; Masarykovo muzeum v Hodoníně, příspěvková organizace; Městské muzeum v Ústí nad Orlicí; Moravské zemské muzeum; Muzeum a galerie Orlických hor v Rychnově nad Kněžnou; Muzeum Beskyd Frýdek-Místek, příspěvková organizace; Muzeum regionu Valašsko, příspěvková organizace; Muzeum Velké Meziříčí; Muzeum Těšínska, příspěvková organizace; Národní muzeum – Historické muzeum; Národní ústav lidové kultury; Oblastní muzeum v Chomutově; Prácheňské muzeum v Písku; Regionální muzeum ve Vysokém Mýtě; Střední škola průmyslová, Krnov, příspěvková organizace; Ústav archeologie a muzeologie, Filozofická fakulta Masarykovy univerzity v Brně; Valašské muzeum v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm; Vlastivědné muzeum v Olomouci; Vlastivědný kroužek ve Velkých Bílovicích; Vojenský historický ústav Praha; Vyšší odborná škola textilních řemesel a Střední umělecká škola textilních řemesel, Praha. Projekt Kopřiva byl realizován autorským kolektivem ve složení: Václav Michalička, Monika Chromečková aPetra Vidomusová, za vydatné pomoci Adély Richterové. Jelikož se kopřiva stala po několik let nedílnou součástí našich životů i v rámci trávení volného času, je potřeba poděkovat na prvním místě našim rodinám za pochopení, podporu a toleranci.
Velké poděkování za konzultace a neocenitelnou pomoc při realizaci celého projektu patří těmto lidem: Lise Andersen; Valerij Fjodorovič Baranov; PhDr. Helena Březinová, Ph.D.; Mgr. Kateřina Dostálová; doc. PhDr. Daniel Drápala, Ph.D.; Mgr. Lenka Drápalová; PhDr. Petr Janeček, Ph.D.; PhDr. Anna Kiripolská; Mgr. Aleš Knápek; Mgr. Helena Kotvasová; Mgr. Jana Koudelová, Ph.D.; MUDr. Jozef Marec; Libuše Matochová; Václav Michalička, nejml.; PhDr. Jaroslav Otčenášek, Ph.D.; Mgr. Martina Rejzlová; Ing. Alena Samohýlová; Daniela Skoumalová; Mgr. Antonín Šimčík; Tomáš Vidomus; Beáta Vidomusová; Dr. Hubert Weitensfelder.