Ředitelská budova byla dlouho nepřehlédnutelným objektem továrny. Jednalo se o budovu plnou kanceláří a, vzhledem k umístění na rozlehlém prostranství, jen těžko přehlédnutelnou. S rozvojem podniku a nárůstem administrativy došlo později k přístavbě jednoho patra, které stavitelé prakticky vsunuli mezi přízemí a střechu. To nijak neubralo na atraktivnosti budovy, právě naopak. Díky zvýšení byl objekt na ploše továrny ještě dominantnější a nebyla to změna poslední. V roce 1936 byla na severním konci budovy přistavěna další kancelářská část a později identická část také na jižním konci budovy. Na ploše před budovou se nepřetržitě odehrávalo divadlo běžného života továrny, ale i významné události. Když se v roce 1925 vrátila vítězná vozidla Tatra 11 z jednoho z nejtěžších automobilových závodů Targa Florio, byla plocha před budovou zcela zaplněna dělníky. Zvláštní hlediště pak tvořila okna ředitelské budovy, odkud celou slávu sledovali tatrováčtí úředníci. Není divu. První dvě místa, získaná Fritzem Hücklem a Karlem Sponerem, dokazovala životaschopnost do té doby přehlížené koncepce centrální nosné roury s výkyvnými polonápravami a vzduchem chlazeného motoru. Dobové fotografie ovšem také ukazují, že se na tomto „historickém jevišti“ neodehrávaly jen veselé události.
Budova přestala svému účelu sloužit počátkem 80. let, kdy se ředitelství podniku přesunulo do nově postavené budovy za dnes již neexistujícím Závodním hotelem v Kopřivnici. Po změně účelu budovy „staré ředitelské“ došlo k odstranění dominantní střehy a ta ztratila něco ze své krásy. I přes tuto změnu se stále jedná o pěknou budovu, která ožila právě před 100 lety.
Radim Zátopek - kurátor Muzea nákladních automobilů Tatra
Fotoalbum
