5. března roku 1880 se v Novém Jičíně narodil Gustav Stumpf. Vysokoškolského vzdělání v oboru stavebního inženýrství se mu dostalo ve Vídni (Technische Hochschule Wien). Po vzniku samostatného Československého státu pracoval ve dvacátých letech (do roku 1929) u zemského stavebního úřadu v Opavě, poté u stavebního úřadu v rodném Novém Jičíně. Známým se ale G. Stumpf nestal ani tak prostřednictvím své profese, nýbrž svým hlubokým zájmem o vlastivědu, historii a archeologii regionů v nichž působil. Mezi lety 1921-1929 pracoval vedle svého hlavního zaměstnání jako kustod archeologicko-numismatických sbírek muzea v Opavě, kde v roce 1922 na této pozici vystřídal prvého odborně kvalifikovaného pracovníka Viktora Kargera. Stumpf přispěl k poznání osídlení Opavska v mladším paleolitu a provedl záchranný výzkum žárových hrobů lidu popelnicových polí a rovněž z doby římské ve Vávrovicích. V roce 1921 provedl archeologický výzkum vodní tvrze ve Velkých Albrechticích. O šest let později do odborné literatury zanesl výšinné hradisko Požahu, nacházející se na katastru obce Jičina, které na základě dobové úrovně poznání spojoval s laténským kulturním okruhem. Své badatelské úsilí ve dvacátých letech 20. stol. zaměřil G. Stumpf i na zjišťovací výzkum zaniklé tvrze ve Zbyslavicích. Po příchodu do Nového Jičína v roce 1929 začal i zde spolupracovat s místním muzeem. Brzy poté však přesídlil do Brna. Badatelsky se svým rodným krajem ale zůstal ve spojení, v roce 1934 jej nacházíme mezi přispěvateli časopisů Kuhländchen a Neutitscheiner Zeitung. Zásadní je jeho regionálně zaměřená publikace z roku 1927: Die Vor- und Frühgeschichte Kuhländchens. (Festschrift zum 1. Kuhländler Heimatfest in Neu-Titschein, August 1927, Neu-Titschein, 7-24.)
Po druhé světové válce byl G. Stumpf odsunut do Německa, kde v roce 1962 v hesenském městě Fulda zemřel. Zde ještě za svého života vybudoval „Kuhländler Archiv mit Heimatstube“ coby sbírkotvornou instituci pečující o zachování kulturního dědictví německojazyčného Kravařska.
Gustav Stumpf. Zdroj: Kuhländler Archiv mit Heimatstube, Ludwigsburg.
17. března uplyne 120 let od narození Josefa Augusty, jehož jsme si v souvislosti s jiným výročím stručně připomněli minulý měsíc. Kulaté výročí je jistě příležitostí, abychom si tuto osobnost české vědy přiblížili poněkud podrobněji.
Prof. RNDr. Josef Augusta se narodil v jihomoravském městě Boskovice roku 1903 v rodině berního úředníka. Po absolvování zdejšího klasického gymnázia vystudoval v letech 1921 až 1925 přírodní vědy na brněnské Masarykově univerzitě, na níž setrval až do roku 1931 v roli asistenta geologického ústavu. Od roku 1933 působil na přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy v Praze, kde byl nejprve docentem, od roku 1939 profesorem a v letech 1957-1959 děkanem. Zde mezi mnoha vědeckými publikacemi vydal společně s lékařem, paleontologem a příborským rodákem dr. Mauricem Remešem první učebnici tohoto vědního oboru Úvod do všeobecné paleontologie (1936). Ve své vědecké práci se Josef Augusta zprvu zabýval permskou flórou a studiem prvohorních krytolebců a ryb. Brzy se však stal významným popularizátorem především v oblasti paleontologie, ale i stratigrafie a geologie. Mezinárodního věhlasu dosáhl zejména rekonstrukcemi pravěké flóry a fauny ve spolupráci s akademickým malířem Zdeňkem Burianem. Své vědecké dílo publikoval v četných našich i zahraničních odborných časopisech. Josef Augusta je autorem sto dvaceti vědeckých publikací a řady populárně naučných knih pro mládež i pro dospělé. Podílel se také jako vědecký poradce na slavném filmu režiséra Karla Zemana Cesta do pravěku z roku 1955. S naším krajem jej vedle osobností Remeše a Buriana spojuje jeho působení v ostravských dolech během druhé světové války (zaměstnancem Státního geologického ústavu), tedy období, kdy byly německými okupanty české vysoké školy uzavřeny. Po své smrti v roce 1968 byl pochován v blízkém Lipníku nad Bečvou, rodišti jeho manželky.
Jako poslední zajímavost uveďme, že na společnou počest jeho a malíře Z. Buriana byl v roce 2017 první ornitopodní dinosaurus, který byl objeven na území České republiky, pojmenován jako Burianosaurus augustai.
Burianosaurus augustai. Foto Mojmír Churavý (CC BY-SA 4.0).
29. března roku 1869 se narodil Alois Ferdinand Hrdlička, kterého známe pod pozměněným jménem jako Aleše Hrdličku. Přestože žil od svých třinácti let v USA, kde se jeho rodina vystěhovala za prací, byl hrdý na své české kořeny. Přímou vazbu na náš region sice tato osobnost české a světové antropologie nemá, během svého obsáhlého studia vývoje člověka coby živočišného druhu se však nutně zabýval našimi blízkými lidskými příbuznými – neandertálci. Ty sice na základě poznatků prvních desetiletí 20. století nevnímal jako samostatný druh, ale jako „vývojovou fázi“ našeho lidského druhu Homo sapiens, přesto je jeho celoživotní práce na poli antropologie významným pilířem, na kterém je věda o člověku dále rozvíjena.
Narodil se v českém Humpolci jako nejstarší ze sedmi dětí do rodiny stolaře Maxmiliána Hrdličky a jeho ženy Karolíny. Matka malého Aloise naučila číst a psát již v pěti letech. Byl nadaným žákem, o čemž svědčí zápisy ve „zlaté knize“ školy, proto se připravoval ke studiu na gymnáziu v tehdejším Německém Brodě. Hospodářská krize však donutila Hrdličkovu rodinu k vystěhování do Ameriky. Zde pracoval v tabákové továrně, večerně navštěvoval kurzy angličtiny a studoval střední školu. Velké fyzické a psychické vypětí bylo příčinou těžké horečnaté nemoci, při jejíž léčbě ošetřující lékař zjistil Hrdličkovo nadání a doporučil mu studovat lékařství. Roku 1889 se dal zapsat na newyorský ústav Eclectic Medical College a již v roce 1892 jako první mezi kolegy graduoval a zahájil v New Yorku v roce 1894 krátkou lékařskou praxi. V témže roce nastoupil do ústavu pro mentálně postižené v Middletownu, kde se poprvé setkal s antropometrií (měřením tělesných charakteristik člověka), což svým způsobem rozhodlo o jeho dalším životě. V roce 1896 odjel do Evropy, kde na universitách, v muzeích, nemocnicích, věznicích či pohřebních ústavech vyhledával veškerý dostupný antropologický materiál. Vyšetřoval měřením stovky případů, které zaznamenával k pozdějšímu zpracování. Výzkum zakončil v roce 1898 ve Francii, kde byli tehdy nejvýznamnější badatelé v tomto oboru. Antropologie zde měla kořeny již v 1. polovině 19. století. Jejím úkolem bylo a je studovat člověka jako organismus, který je specifickým způsobem spjat s živočišnou říší, od níž se odloučil osobitým historickým vývojem. Po roce 1898 započaly jeho studijní cesty po Americe, při nichž studoval původní indiánské obyvatele. Roku 1903 založil Antropologické oddělení Národního muzea USA ve Washingtonu. Významné byly také jeho výzkumy domorodých kmenů v Egyptě, Asii, Austrálii, Evropě i Africe. Byl hlavním představitelem myšlenky o rovnocennosti lidských plemen, otevřeně vystupoval proti teorii o nadřazenosti árijské rasy šířené nacistickým Německem. V dobré víře razil své heslo, které však dnes již tak úplně neplatí: „Veškeré lidstvo je jednotného původu“.
Hrdlička dosáhl ve svém oboru mimořádného postavení. Byl členem Americké akademie věd a umění, prezidentem Americké antropologické společnosti, členem Washingtonské akademie věd a také držitelem čestných doktorátů Karlovy univerzity v Praze a Masarykovy univerzity v Brně. Vyvrcholením jeho kariéry byl rok 1927, kdy mu „Antropologický královský ústav Velké Británie a Irska“ udělil Huxleyho zlatou pamětní medaili, která se uděluje nejvýznamnějším antropologům za mimořádné zásluhy. Aleš Hrdlička od samého počátku sledoval vývoj české antropologie a všemožně ji podporoval. Dal podnět k založení časopisu Anthropologie, jím zaslané knihy daly základ knihovně Antropologického ústavu v Praze. Usilovnou prací, skromným způsobem života a za přispění své manželky získal nemalé finanční prostředky. Z nich založil tři velké fondy na rozvoj české antropologie. První (1913) při Královské české společnosti nauk a druhý při České akademii věd a umění. Z fondů byly hrazeny antropologické výzkumy, studijní a badatelské cesty. Po válce založil na počest zesnulé manželky třetí fond při Univerzitě Karlově, který nesl její jméno. V roce 1929, u příležitosti 60. narozenin, věnoval Československu 1 milion korun v cenných papírech na vybudování „Muzea člověka v Praze“.
Hrdlička se celý život hrdě hlásil k rodné zemi, která mu dala základy vzdělání a důsledně trval na psaní svého jména s háčky. Přáním A. Hrdličky bylo prožít stáří v Československu, což se mu ale již nesplnilo. Zemřel ve Washingtonu po srdečním infarktu 5. září 1943.
V Humpolci v současnosti najdeme moderní muzejní expozici, věnovanou slavnému rodákovi a vědnímu oboru, který doma i ve světě proslavil.
Aleš Hrdlička. Zdroj: https://epochaplus.cz/z-humpolce-k-celosvetove-slave-antropolog-hrdlicka-zasvetil-svuj-zivot-vede/